Kopretiny v koši

11. července 2018 v 5:56 | Iveta Brázdová


Kopretiny v koši


Do bílých kopretin
nepadá stín.
A já je vnímat smím,
když o Nebi sním.

Pod modrou oblohou
vztyčené nebo nakloněné
stěžovat si nemohou
na sny nesplněné.

Až v Nebi jednou procitnou
bílé kopretiny,
pro touhu bezcitnou
zbaví tě viny.

Až jejich bílé hlavy
spadnou do suché trávy
a listy pod zem se ztratí,
dojdu i já na konec trati.

V liliích ponechám rozptýlení,
oddám se z kopretin něžnému snění.
Co člověk na světě vlastně změní?
Nad čistou krásu květů nic není,

než věřit ve své vykoupení
skrz lásku plnou pochopení.
Nebe je věčné snění
pro toho, kdo tu již není.
 

Chrpy

22. června 2018 v 19:38 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Kytice chrp mne oslovila,
a tak jsem štětce vylovila
a jak v zahradě nás potěšila,
tak její duši jsem zde vyjádřila.


Jak nebe modré květy má
a křídlům motýlím se vyrovná.

Padaly kousky nebe k zemi
a ve svém jemném snění
ztratily se v polích mezi obilím
a jako na nitkách loutky
klaněly se nebi květem modravým.

Z temného středu vyrážely bleděmodré jiskry
a probudily ladný pocit chladných nocí
ve špičkách baletek se náhle roztančily něčí prsty
a objaly nás svojí svůdnou mocí,
v níž zůstáváme bez pomoci ležet
jak v tůních lesních studánek je svěžest,
kterou oblažily srdce oddané,
jak bereme je k sobě do dlaně.


Duše žluté růže

10. června 2018 v 20:22 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Duše žluté růže


Jak slunce září celá
a říci by mi chtěla:

Měj radost z okamžiku,
který dávám tvému oku
a v srdci najdi podobnost,
že na světě jsi pouhý host.
Zazáří květ můj na chvíli
a sotva rozvije se, opadá a pomíjí.

Však ve mně otisk růže žluté
mi připomene lásku a srdce odemknuté
a když se dívám pozorně,
uvidím úsměv slunce vprostřed květu,
to duše vyloupla se kouzelně
a před svým zmarem neřekla ni větu,
jen otiskla se v srdci mém
a zůstala tak navždy v něm.


 


Kam se slunce schovává?

5. června 2018 v 19:35 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Kam se slunce schovává?


Až slunce zlaté na obzoru najdeme,
do květů slunečnic ho vetneme.

Kam slunce zlaté zapadá,
když ke spánku se ukládá?

Do květů slunečnic se schovává,
vždyť každá jako slunce vypadá.



Zlatá

5. června 2018 v 19:08 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Zlatá

Když slunce na obzoru zapadá,
svírá mne zlatá i růžová představa
a v letu ptáků na obloze
jen oddávám se svojí touze
být růží, která kvete
i zlatou září na hladině.
Tak div se světe!
Kéž spočinouti smíme na květině,
co růží je a krásou oslní
jen na chvíli, než opadá
a nostalgie srdce naplní,
však zůstane nám zlatá nálada.

Čeho se bojíš, slunečnice?

22. ledna 2018 v 19:55 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Čeho se bojíš, slunečnice?


Čeho se bojíš, slunečnice?
Čas květu minul, není ho už více.
Když slunce povytáhlo stonek a probudilo květ,
jak slunce zazářil ten květ
a dozrával pak hned.

Semínka ptáčci vyzobali,
popadalo listí v zahradě,
zahradník zapomněl nás u plotu,
a tak jen torzo suchých slunečnic
dál ještě svítí ve sněhu
a kdesi do vzpomínek
navrací se pro něhu.


Květiny nikdy nebojí se,
vykvetou rády ze semínek
a dozrají-li, nechají se vyprázdnit,
vítají ve své vizi slunce
a k slunci duši svoji vypustí,
aby jen chvíli byly krásné
a směly rozkvést projednou,
zimy, té nikdy nebojí se,
ani když suché stvoly mrazy podetnou.




Hyacint po doušcích

30. prosince 2017 v 22:01 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace




Hyacint po doušcích


Dnes modrý hyacint procitl ze spánku,
své květy napíná od stonku.
Vytáh se v květníku z cibule,
tváří se náramně rozpustile,
hraje si na šeřík v máji
a vůní sytou nás opájí.

Venku je prosinec bílý.
Však u nás v kuchyni, kde vůně sílí,
je jako na jaře,
hyacint modrý tváří se bujaře.

My jsme se opili jeho vůní,
svět se zdá krásnější, jak čistá voda v tůni
se nám tak vnucuje, abychom popili
kouzlo jeho, když v modré s fialovou
upřímně věští dobu novou.

Po doušcích vdechuji jeho vůni ,
jakoby chtěl mi říct:
Utop se v mých květech jako v tůni!
Čas nový přichází, obrať list!
A kdo chce, může si v mých květech o jaru číst!






Kytice lilií

19. září 2017 v 23:04 | Marie Bernadeta |  Nové květinové variace



Kytice lilií


Naslouchám květům bělostným
s nádechem purpuru,
jdu snít spánkem milostným
a v Nebi na kúru
si zatím ladí flétny
množství andělů
a jejich pohled letmý
si do polštářů ustelu.




Čas růží

9. července 2017 v 19:53 | Iveta Brázdová |  Růže



Čas růží


Čas růží ještě trvá.
Je krásná poslední i prvá.
Kdo růži dlaní trhá,
ať o trny se nezraní,
je lepší růžemi se kochat
a hledět na ně bez ptaní,
Dál vyrůstat je nechat
a uhlídat, jak květy vadnou
a k zemi suché padnou,
toť obraz krásy, která prchavá je tak,
jak krása květů růží snad.







Bílé malování

18. dubna 2017 v 8:57 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Bílé malování


Do bílých sukní z hedvábí
sasanky včely nevábí,

ještě se v hájích skrývají,
k zemi se smutně dívají.

Víc nežli bílé krajky nemají,
smyslně jaro volají.


Zítra jim sukně uvadnou,
zelené gatě popadnou.

Nechají marných snění
o slunci, které je změní.

Sasanky

18. dubna 2017 v 8:44 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Sasanky


Pokorně hlavy kloní,
vykvetly letos jako vloni.

Bílá je čistá
a prázdná místa

se v srdcích našich zaplňují,
sasanky dál je obhajují.

Kudy se dívám, zeleň se sytí.
Rozkvétá kolem nás jarní kvítí.

V modravých barvíncích vidím nebe,
zůstávám dál v trávě a stéblech

tak lehce jarem opojena,
jak dívka či zralá žena.

Vetkávám do luk své touhy,
které v nás pomíjí jak dotyk pouhý.

Život se probouzí po zimě chladné,
není to bez slunce asi moc snadné.



Sasanky v hájích

17. dubna 2017 v 17:36 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace



Sasanky v hájích


Když tudy bílé husy táhly
do hájů pírka jejich popadaly

Sasanky hajní se pousmály
že z pírek husích vstaly

Kolem luk v hájích bělají se
a přitom zimou tetelí se

Co asi padlo do narcisek
když s žlutí slunce vytrácí se

a stvoly jarních pampelišek
měly strach vyrůst výše

Na lukách rosa v kontryhelích
lehoučce bílo na jetelích

Ještě chlad píše vzkazky
když ruce zebou bez nadsázky



Bledule

30. března 2017 v 20:51 | Iveta Brázdová |  Jarní kvítí



Bledule


Jaro ťuká na okno,
člověče, tak oslov ho!
Budí se v nás nové plány
řídit ryhlé eroplány.

Jaro činí s námi divy,
všude samí krásní lidi,
i když jejich úsměvy
bledule jen ozdobí.




Z plesu

6. ledna 2017 v 17:56 | Iveta Brázdová |  Básničky


Z plesu

Voňavá kytička
skrytá do psaníčka
je blízko srdíčka
které ti v dlani nesu
Schovaná pod sněhem
kdesi z vřesu
Do sukní šustících v plesu
a život píše do notesu
známky do řádku za noblesu
voňavé kytičky do tvých vlasů


Uprostřed světa kraje

14. července 2016 v 21:21 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Uprostřed světa kraje


Uprostřed světa kraje
maličká víska má je

Kde příroda je čistá
a kde se mluvit chystá

každý květ i cesta klikatá
třebaže umazaná od bláta

nic se jí nikdy nevyrovná
já jsem už tady pár let doma

Kochám se květy plných štístka
lekníny na rybníce obdivuji z blízka

Jsem mezi nimi lístkem zeleným
a taky bílým květem prostřeným




Hluboko uvnitř jsem zas malým dítětem
co rozplývá se s něhou nad květem



Z pohárů

10. července 2016 v 20:47 | Iveta Brázdová |  Leknínové básně


Z pohárů


Volaly ke mně květy leknínů
ať jejich příběh rozvinu
sbíraly dlouze odvahu
sklouznout se z listu jako ze svahu
pro jejich směšnou námahu
chci zavrtat se květům do středů
a potěšit se v žlutých prstech
rozvlněných sladkých pohárů

Z nachu

10. července 2016 v 20:39 | Iveta Brázdová |  Leknínové básně


Z nachu


Jak z nachu tváře lotosu
vykouzlit bez patosu
pocit lehkých špiček
co tančí na zelených listech
položených ledabyle
rybníku na hladině

Když dlaně sevřené jsou ještě
snad chtějí přivolati kapky deště
anebo chystají se teprve
až v prvním květu zatrne
z té troufalosti ostrých lístků
plných z nachu stisků

dlaních milujích tvých
saju energii z nich
na listech zelených
a skrývám na rtech smích

Jak ruměnec co nachem voní
zas cítím se jak v loni
když vzdušné polibky
vkládám do leknínové kolíbky

z úsměvů leknínových
co jako hvězdy v očích
zaleskly se na listech
jak leknínový tichý vzdech



V růžovém království

19. června 2016 v 21:22 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace



V růžovém království

V růžovém království
včelky a čmeláčci
sedají do květů planých
aby si nabrali pyl z nich

S lehkostí křídel hmyzích
toužím též píti z nich
Na stráni květy obsypané
jsou keře šípků právě

Čas růží nastává
a ve mně vyhrává
písničku plnou vůně
a srdce trny stůně

Ze žlutých středů
touhu svou vedu
až k růžové sukni
tam ji dnes někdo utni

Do planých květů šípkových
schovávám tichý smích
když ve svých představách
trhám už šípky z nich

V zubatých lístcích na keřích
skláním se ještě pro ostych
s kterým se dívám na čas
jenž dává rozkvést lásce v nás



Tajemství žlutých lilií

10. června 2016 v 21:21 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Tajemství žlutých lilií


Do žlutých kalichů slunce se vlilo
a světlem svým mne okouzlilo
Hřejivé paprsky si položilo
do květů lilií aby nás potěšilo

Ještě se na chvíli u tebe zdržím
lilie čistá v níž tuším
tajemství květů slunečních
v polibcích tužeb prastarých

Žluté lilie

10. června 2016 v 11:16 | Iveta Brázdová |  Nové květinové variace


Žluté lilie

Do trávy položili svoje zlaté trubky
andělé ospalí co na chvíli si schrupli
Ta píseň zahradou se nese
a končí kdesi v lese
kde splývá s ptačím zpěvem jemným
červnovým sluncem ojíněným

Další články


Kam dál