Červenec 2014

Foukej, foukej větříčku

28. července 2014 v 19:24 | Iveta Brázdová |  Básničky

Foukej, foukej větříčku.
Nepolámej větvičku .

Dneska jedna spadla .
Hruštička už nedozrála.

Tak jsme milou hruštičku
měly jako hračičku .

Hruštička se na nás smála .
Radost nezralá nám dala .

Jenom na chviličku krátkou.
Než jsem zase musela být

přísnou trestající matkou
a vylepat své nezbedné dítě...

Kdyby spadlo hrušek více !
Mohly jsme mít víc legrace !

Takhle hnedle po hraní
následoval čas na zlobení .

Uvidíme na podzim, jak se pobavíme,
až budeme sbírat hrušky zralé.

Otrhávat z větviček je budem
a dávati pozor na to, aby

splolu s hruškama neleželo pod stromem
také naše polámené tělo ...buřta vozemboucha...

Jak jsem hrušky prohlížela ,
všimla jsem si, že jsme taky

my dvě holky v zahradě
dvě hruštičky praštěné.


Konec zvonec

25. července 2014 v 13:48 | Iveta Brázdová |  Básničky

Konec zvonec...

Odzvonily luční víly konec zvonec mojí řeči i mlčení...

Je čas prázdnin a opravných zkoušek...

Kdo se diví, ten je hloupý, v lásce chybujeme všichni...


Konec zvonec odzvonil mi
Tenhle zvonek dělá stín si
Aby nebyl opuštěný nikdy

Ptám se květin hledím k nebi
Slunce svítí a mraky se mračí
Všechno je tak jak má býti

Konec zvonec odbíjí mi
v hlavě mojí tiché stíny
Stále při mně stojí poblíž

Cinkylinky cinky cinky
Na maják mi asi kape
Zdá se mi že všechny




zvonky v hrnku zachvěly se
Aby jednou provždy oznámily
Všem kdo tajně volaj k nebi

Že je s námi stále Anděl strážce
jako stín je u zvonečku
připravený provázet nás...




Cinky linky zvoním na nos sobě
A přemýšlím stále o tom
proč je barva zvonků modrá

zatím leží v hrnku
a při životě drží ho jen voda
Až uvadne bude konec

jeho života





Pomeranč

22. července 2014 v 1:12 | Iveta Brázdová |  témata týdne

Uvězněn ve vlastní kůži
touží být rozkrojen

Svou oranžovou barvou kůže
láká na pohled !

Ta přirozenost citrusových plodů
Ta moudrost přírody !

Jak pod slupkou je sladká šťáva skryta !
Jen trochu říznout stačí

a už teče uvězněná šťáva z dužniny
ve vlastní kůži z kůry pomeranče



Tak každý vidí na příkladu tomto
je třeba řezů do hloubky

Aby se ven dostala šťáva
která žízeň zažene !

Je dobře že je všechno obaleno pevně
Tak šťáva jistě neztratí se

Dokud je plod propojen s větví
anebo utržený správně uchován

Udělat z pomerančů dobrý džus je věda
Někdy je třeba šťávu hustou vodou zředit

Dokud je všechno skryto a uvězněno pod kůží
Tak všechno čeká pouze na řez

který plod pomeranče zničí
ale projeví se jeho užitek


Sbírka čtyřlístků

20. července 2014 v 8:55 | Iveta Brázdová |  Básničky

Ve sbírce čtyřlístků
mám i pětilístky

To jedné neděle
Anděl mi říká vesele

Když k poli s jetelem
jsem zabloudila

Kvůli tobě cos radil mi
jezdit zkratkou mezi poli

A když jsem po cestě
kolo píchla bylo nepojízdné

Tak když jsem tlačila
ten prostředek bez užitku

Tak Anděl povídá
Někde tu bude čtyřlístek

Kousíček štěstí jsem si utrhla
hned za dvě vteřiny


V dlani jsem lístek jetele
radostně držela

A potom nedalo mi to
Ještě jsem hledala

A vytvořila celou sbírku
Pro tebe i pro mne

Dám ti tu sbírku až na jeden
kousek ten dala jsem tomu

se kterým žiju doopravdy
Ty budeš hlídat zbytek štěstí

Hned jak tě potkám
tak ti ho do ruky vrazím

Tak konec výmluv
Štěstí je ve čtyřlístkách

Já vytrhla ho v poli
když stěstí ve smůle

tak jako vždycky
stálo při mně


https://www.facebook.com/iveta.brazdova.9/media_set?set=a.742430025817278.1073741861.100001508635467&type=3

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1523497757866233.1073741841.1513267285555947&type=3&uploaded=47


Pro modré chrpy

20. července 2014 v 8:32 | Iveta Brázdová |  Básničky


Pro modré chrpy do pole už neskáču
Když jedu kolem spíš myslím na ten pohled
který chrpy v obilí vytvářejí celkově
Modrá je nápadná mezi zlatým obilím

Pak zelená tráva a tmavší pásek stromů
Jenže to všechno nevyfotím lehce
Foťák můj totiž je na heslo
Jednou je všechno přecloněno

A jednou zas je všechno celé tmavé
Nic není akorát v mých dlaních
A tak tu líčím obraz krásný
a pocity mojí duše pouze ve slovech

Nad celým barevným obrazem
Nad chrpami modrými v poli
jak dívám se v duchu na ně z cesty
a zatím sedím doma v kuchyni

Nad celým obrazem krásným
Nad modrým pásem v obilí zlatém
nad pásem světlé a tmavé zeleně
Obloha modrá vládne

Nebe je nade vším tady
Nebe je okrajem pohledů našich
Na konci Nebe nás čeká
Po nebi sahám když v duchu

do vázy pro tebe ty modré chrpy
v obilí zlatém trhám za chvíli
obraz ten nádherný zmizí
až obilí pokosí padnou i chrpy

A v duši mojí a v srdci zůstane
vzpomínka živá na barvy
které chrpa v přírodě vytvořila
Ta chrpa barvou Nebe připomíná

Však pokosena lehne k zemi
I pozemská Láska jednou skončí
A zůstane jen Nebe v duši
A vzpomínka na chrpy modré v poli


Abstraktno

18. července 2014 v 14:36 | Iveta Brázdová |  Básničky

Abstraktno v květu máku...
Už nevyroste z něho makovice
Když kvítek z pole lidské ruce
vytrhly a jako dárek do mých rukou vložily...
Tak odměnou zde na zemi připravujeme se
o odměny věčné...


Bílá kopretina

18. července 2014 v 13:22 | Iveta Brázdová |  Pěstování

Nádherná bílá kopretina
V duši mé hladí broučků spousty...
Láká je barva žlutá která jim připomíná
Slunce co bývá v středu všeho ...


V čistotě lístků okvětních
Připadám si jak na dlani
Která má spoustu prstů
Které se ke mně natahují

A v jednom bodě zase
sbíhají se v jeden který je složen
zase ze spousty menších sluncí
Která v blízkosti tvoří celý střed


Fialové astry

15. července 2014 v 23:57 | Iveta Brázdová |  Básničky

Za sluncem květy fialových aster
hlavu otáčejí do sfér

Pokusem omylem chytám
včelky a motýla

Kteří se květům dvoří
Slétají z Nebe dolů

Aby se na chvíli usadili
Na prchavém květu krásy


Která zas časem zmizí
Když květy aster zvadnou

Dívám se na ně s obdivem
něžné krásy která mne oslovila

Tak jemně v duši mojí
a něžný pocit ve mně trvá

A já ho dávám taky druhým
Mé oči hledí a ruka stiskla


spoušť která vše takto zachytila
V jediném okamžiku krátkém

Tak věčnost na nás dýchla
Vteřina stala se delší


než by se komukoli zdálo
Teď znovu nacházím pravdu

i v květu fialové Astry
Že totiž Boha lze spatřit

ve všem V květinách Ve stromech
Na obloze i v lidské tváři


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1520857298130279.1073741834.1513267285555947&type=1

Květinová variace

15. července 2014 v 22:00 | Iveta Brázdová |  témata týdne

Ošklivé káčátko v podobě květinové ?
To je snad legrace ? Zda- li to jde ?

To se ví že jetel plazivý to není
ale mohl by ošklivým káčátkem

se zdát mezi žlutými letničkami
když se tak tváří že k nim patří



Tahle je ukázková kachnička
Dožluta pěkně vyvedená

Jak slunko září symetricky dokola
Včeličky nemohou jí odolat !



Jeteli jeteli přebytečný pleveli !
Mezi sluníčky letními ztrať se !


Jeteli plazivý ty Káčátko ošklivý
Kdopak tě mezi sluníčky žlutými najde ?

Lehce se v množství větším
V záplavě krásných žlutých květin

Kačátko plevelné ztratí
Vždy splyne s davem

To se však nevyplácí někdy
Když Zahradník si usmyslí

Že jetel mezi žlutými nemá co dělat
Vezme si rukavice a sáhne po kořenu

Rázem je konec jednoho květu
Co se jen tvářil že patří k ušlechtilým

A zatím byl to jen plevel
který si nezasloužil žíti

mezi žlutými květy letních časů
Škoda tě jeteli pláču s tebou


Vytržen ležíš na kompostu
Už nikdo neuvidí tvoji krásu

Už čmelák neochutná nektar
z tvého květu ani včelka

Zpívám ti rekviem jeteli bílý
Byl jsi jen plevel V ruce tě drží ruka vílí...


Kouzelná víla zařídila
aby ten plevel bílý štěstím ozdobila

Tak čtyřlístky zdobí kvítek bílý Kačátkový
Ten konec je začátkem jeho Věčnosti

Tak vám ho tady nechávám všem
a osm čtyřlístků k tomu


Pro štěstí které může kvésti
i jako plevel mezi všemi

https://www.facebook.com/iveta.brazdova.9/media_set?set=a.742430025817278.1073741861.100001508635467&type=1


Dvě kopretiny

14. července 2014 v 23:56 | Iveta Brázdová |  Pěstování

Pod jabloní mi kopretiny vykvetly
Jedna je velká druhá malá
ve stínu větší teprv otevírá kvítek
V lístečku velké vpředu
je vidět rána v lístku okvětním
ve tvaru trojúhelníčku
Toť znamení je skryté jistě
ve zprávě krátké zanechal
znamení mi Anděl Strážce
abych mu uvěřila že láska je Věčná
že trochu času mám jí dát
není se přece čeho bát a není ani
kam už spěchat jak kopretiny
kvetem spolu má duše dosti místa
v obraze našem zabírá jsem Otylka
a ty buď Lásko sestrou mojí duše
a v duši svojí jednoduše
okvětní lístky v pozadí mojí důstojnosti
rozviň klidně vlastním tempem
já budu zatím čekat chvilku
na to až taky tvoje duše
Světlu a Lásce se otevře


Duše květiny

8. července 2014 v 20:59 | Iveta Brázdová |  Básničky

Duše květiny po třech bouřkách...

Ohnuté lístky okvětní
Ta tíha kapek
a slz z nebe
Už vláhu asi neunese
Z květu se vytvořila stříška
aby květ podepřela
aby se nezlomil stonek
a nebyl kytky konec
Aby si zbitá deštěm
nelehla nahá na zem

https://www.facebook.com/iveta.brazdova.9/media_set?set=a.736489713077976.1073741849.100001508635467&type=3

Já ve snu

3. července 2014 v 23:57 | Iveta Brázdová |  Básničky



Já ve snu čekám vesnu
A zatím léto ťuká na okýnka

Kapkami deště ještě
a mně se zdá že

Když slunce na mne vykoukne
že všechny květy šeptají mi věty

o lásce která jako motýl letí
Tu usedne si na květ křídla složí






A pak zas vzlétne k nebi
Aby za chvíli zase

mohla se dotknout něžně
květinového srdce


Kvítečku makový

2. července 2014 v 23:40 | Iveta Brázdová |  Básničky

Kvítečku makový
Kdopak mi napoví?

Co jemné lístečky
ve vánku šeptají ?

Na bílé sukýnce
jsou čtyři čárky fialové

a uprostřed hvězdička
jako střed a vížka zároveň


Včelička z kvítečku odlétá
Kam míří asi dál ?

Kvíteček makový něžně se ptal
Včelička odpoví beze slov

Ten pohyb výmluvný
Zamavá křídly

a už je v prachu
a hledá další kvítek

na který na chviličku jen
by si sedla


Okno do předzahrádky

1. července 2014 v 8:37 | Iveta Brázdová |  Pěstování


Pavouček utkal mi v mém okně síť ,aby se duše , co ke mně přijde mohla zachytit...Chci už té milé duši říct, že nemusí se bát, pavučina je už pryč...


I květy muškátů musela jsem protrhat... a suché listy obrat... Snad ještě letos mi okno trochu ozdobí, i když mi jedna tabulka praskla v zimě...


A rudý hledí vstříc cestě... dala jsem ho na druhé okno, aby to koukání na cestu nepřeháněl...


A kvetou něžné žluté růže v mé předzahrádce...


Okno je zase čisté , pryč jsou sítě pavoučí, udělám raději pevnější z dlaní, až holubička bílá přiletí , tak uvězním ji navždy ve svém srdci...




Vliv okamžiku

1. července 2014 v 8:10 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Vliv okamžiku na skutečnost
vnímá živá zahrada

Déšť skrápí zemi
a květy natahují

svoje paže k nebi
aby směly v té vláze

zůstat chvíli zcela ponořeny

Jak ústa ve skleničce
Jak rosa na travičce

Někdy se podaří
okamžik tichý

Zachytit navždy
tak nějak pro všechny