Srpen 2014

Mečíky

26. srpna 2014 v 12:48 | Iveta Brázdová |  témata týdne

Mečíky dala jsem do vázy s vodou
V kuchyni u zdi na kredenci mne těší
Dívám se na ně a v srdci mám
pocit že končí léto a přichází podzim

Už jenom chvíli a cibule ze země
zase vyndám a schovám před mrazem
V cibuli budou ztracené vzpomínky na květy
které jsem uřízla pro sebe do vázy

A v mojí hlavě zůstane pocit
z té pomíjivé krásy květů které chcou těšit
a přinést trochu barev a krásy
do životů našich zatímco cibule v zemi

zůstane tiše a opuštěně čekat
na příští rok kdy bude moci znova
bude - li do země vložena vykvést
a těšit sama sebou i nás




Večerní tajemství

18. srpna 2014 v 21:13 | Iveta Brázdová |  témata týdne





Večerní tajemství



V zahradě večerní toulám se v tichém hledání
a v něžné kráse květů hledám tajemství skrytá




Toulám se ve hvězdách kopretin a měsíčků
a hledím květům do středů kde tajemství




ukryté vnímám dnes navečer a sním si vlastní sen
o polibcích na rty v dotecích duše tvé se modlím

K Bohu jenž je Láskou životem cestou a cílem
Láskou nade vším co objímá tiše a neviditelně

Pokaždé v myšlenkách když dotýká se mne
Láska protnutá paprsky slunce jež usíná




Je navečer a bouřka v mracích se ztrácí
Není mi prázdno to věčné štěstí z květů

Z toulání po hvězdách v zahradě vlastní
se kochám těmi květy co tajemství

o lásce a o duši v sobě skrývají mi
a když je prosím tak se mi tiše svěří


Jeteli růžový

15. srpna 2014 v 21:21 | Iveta Brázdová |  Z luk a strání

Jeteli růžový v trávě jsi prostřený právě
Slaďoučké trubičky plné šťávičky

pro všechny čmeláčky Zpíváš si do kraje
písničku oblíbenou dorůžova naladěnou

Růžové brýle tvé dívají se na svět
Kdybys jen věděl jeteli u cesty

že mnohé nevěsty jsou jako ty
čmeláček maličký na tebe sedne si

a hned zase na jiný jetel odletí
Střídá je jak se mu poštěstí

Trošičku tady a trošku zas tam
nakonec docela naplněný odlétá pryč

a já si s tebou jetelíčku zpívám
tu píseň oblíbenou na chviličku

jako malý čmelda

tu píseň oblíbenou moji
o lásce která ruce spojí

mašličkou štěstí jednou navždy
až usnem a budem spáti svůj sen věčný

Chci nosit ty brýle barvy tvého květu a chci býti květ jetelový
co těší se tiše z každého čmeláčího letu jistě



Píseň slunečnice

14. srpna 2014 v 20:08 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Píseň slunečnice


Oblíbená píseň slunečnice
je malá imitace Slunce


Na stonku silném podobném kmeni stromu
Vypíná se pořádný kvítek vypasený

A lístky žluté jak nastříhanou žlutou sukni
na odiv vystavuje lidem před oči

Zpívá si píseň oblíbenou
že chce být medově sladkou

Až ptáčci vůni ucítí tak její písni
semínky vonící nebudou moci odolat

Květina živá tu píseň zpívá
tu oblíbenou svojí že tu stojí

Na chvíli krátkou až odkvete k zemi se skloní
a její píseň krásná utichne

Nastane podzim semínka v středu
vyzobou ptáci Její užitek

se rovná býti krásná
zpívati oblíbenou píseň

Kolemjdoucím lidem
o osudu svém který bude

být vytržena i s kořeny
a obrána o semínka tiše uschne


Slunečnice

14. srpna 2014 v 19:49 | Iveta Brázdová |  Básničky


Slunečnice



U cesty stojí slunečnice
Opřené o plot volají na kolemjdoucí
Koukněte se jsme krásné
Vysoké květy jak slunce září

Střed jako ústa ozdobená jemně
do kroužku našpulená lehce
Vlající žluté okvětní lístky
zpívají píseň této vísky

Po cestě k lesu zamávala jsem jim
A majitelka jejich byla potěšena
že jejich krása mne oslovila
Ta paní neví že na mne kytky mluví

A za každým plotem na mne křičí
Honem honem zachyť nás do svých
krásných okamžiků vlastní duše
Květiny s duší jako chmýří k nebi míří

I když se zdá že v zemi trčí
Kořeny jsou tu jen pro upevnění
a taky pro výživu Však Slunce
to je květin pastýř bez paprsků jeho
nemohly by vyrůst ani kvésti











Hortenzie

13. srpna 2014 v 21:14 | Iveta Brázdová |  Básničky

Modré srdce z hortenzie
Pro tebe má Lásko bije

Modrá láska ve mně žije
Tebe laskám vlastním negativem

Ty jsi pozitivní spíše
tobě sluší jiná barva

To je divný z jiné barvy
nevyšlo mi srdce

Hortenzie to je paní krásná
která v nebi na starost má

všechny zahrady co kvetou
milujícím lidem do krásy

Až tam budu poprosím jí
Abych směla natrhat ti

Rudé hortensie
U nás byly jenom tyhle ...


Sedmikráska

6. srpna 2014 v 7:27 | Iveta Brázdová |  Básničky

Kouzlo sedmikrásek
v zemi květin bývá křehké

Posmívá se asi do kopretin
Pyšně zpívá že je zblízka

Podívejte na krásu
kterou maličký květ skrývá

Tak je láska v srdíčku
toho co ji skrývá

Opatruje na věčnost
jak životy broučků

Za které se kvítek malý
dívá skrze oči sedmikrásky

Sedm divů sedm lásek
mívá kytka tklivá

Vyrůstá vždy z růžice
co kořen a listy mívá




lístečky vždy k nebi míří
a kořeny upevněné v zemi trčí

A kdyby těch kořenů
upevněných nebylo

Ani lístky zelené
ani kvítek se středem

nic by nebylo to květu platné
i kdyby těch sedm kouzel

spalo v jedné malé hlavě
Bez kořenů nic vám nevykvete
včera zítra ani teď

A ten utržený květ
ve vodě vám zvadne
bez vody vám uschne hned


Devatero květin žlutých

5. srpna 2014 v 23:00 | Iveta Brázdová |  Básničky




Devatero květin žlutých




Devatero květin žlutých
dnes tě očaruje jistě


Když ti povím, že vyrostly před mým domem
Na záhoně z rukou pilných sousedů




Ale mě to vůbec nevadilo
Klidně jsem si jejich obraz


do foťáku přivlastnila
Teď je rozesílám všude




A přesto si květy žluté
kvetou klidně před mým domem


A nikdo by neuhodl že smím obdivovat
žlutých květů krásu a nevyjít z domu




Přísahám že rukou jsem se květin ani nedotkla
Tak je foťák vlastně Země kouzelná



Ve které smíš obdivovat květy jaké chceš
a nemusíš ani jeden utrhnouti rukou

Jejich obraz na devětkrát ukrást to se smí
a nikdo mne za to nebude chtít žalovati




Tak ten obraz devatera žlutých květin
odkryl mi zas tajemství co po něm moc toužím

Kdo jen v duši platonicky objímá
ten je čistý na těle i v duši!




A ten taky smí se milovati s milovanou duší
poprvé i po deváté klidně nadvakrát

Dneska zítra pozítří i snad
letos loni a pak do budoucna




samozřejmě navždy Lásky z devatera
žlutých květin nikdy neubývá

Protnuta paprskem...

4. srpna 2014 v 22:38 | Iveta Brázdová |  Básničky

Protnuta paprskem Slunce
Vzhlíží s pýchou bohatého květu
co Slunce také připomíná
Ve středu chystá se svět plný života
tam ukládá se do semínek
co chutnají ptáčkům jako hostům
a zobáčky je rádi z květu vylupují



Medově voní květy slunečnic
Já letos v zahradě nemám nic
nenakrmím ptáčky ani vášeň svou
pro slunečnice které rostou do výše

pomalu měly loni čtyři metry
to asi chtěly dohnat stromy...
Tyhle jsou po cestě ve Lhotce
když jdeme do lesa na procházku





Tak jsem je aspoň vyfotila
druhým na památku i sobě
Jsem sběratelem něžných obrázků
Kouzelné země květin ve Lhotce


Kouzelná země růží

4. srpna 2014 v 22:02 | Iveta Brázdová |  Růže

Kouzelná země byla vedle mne
Přímo u silnice co vede z města
je tenhle nádherný keřík růží
jak z pohádky vystřihnutý právě


Kouzelná země růží vždycky se dotkne vůní
a taky krásou pyšnou upoutá vždy mysl něčí
Někdy je ovšem otázkou zda je to pouze umění
či skutečný projev ryzí krásy okvětních lísků?

Někdo mi jistě odpoví na otázku po svědomí
těch květů nádherných na stoncích s trny
Keříček růží kouzelných rozkvetl u cesty
Pohledy svoje k němu tisknu abych si kousek




směla z růže vzít a vůbec jí neubylo...
To připomíná jistě pohádku o Marušce
kde byla sůl nad zlato a ze solničky neubylo...
Krása je totiž ta kouzelná sůl květin rudých

A taky obraz toho co je větší než zrnko soli snad?
Symbolem lásky plné vášně bývá rudá růže
co padá ženám ze rtů když usmějí se na svého muže
Jenž jako rytíř připadá si v této chvíli


a galantně vždy rámě nabízí taková mužná opora
vždy bývá jemně přijata neboť ji žena sice
doslova od muže nežádá ale vždy ji očekává
Neboť chce padnout vždy a pouze lehce

jak lístek okvětní jen z růže rudé do dlaní
které opětují něžné pohlazení a ze rtů smyslných
pak žena v růžích uspati může muže svých snů
Který je lehkým provázkem touhy ke kmínku růže

pečetí lásky přivázán a zůstává po čas života keře
A dokud růže kvete mohou se spolu krásou květů
těšit po čas léta od června snad až do září než
Podzim shodí květy seschlé k zemi co jejich dotek

když země kouzelná je změní na trvání věčné
v duši růže i klacíku jenž růži u kmínku podepírá
Tak srdce dvou se může spojit v jedno a přitom
každý zůstat může tím co je a nikomu to nevadí


Pcháč

4. srpna 2014 v 11:20 | Iveta Brázdová |  Plevel

Kolem cest roste plevel
I v poli co se brzy sklidí

Tak přirovnat lze všechno kolem nás v tomto světě
k duchovnímu světu co ukrytý je v nás

Tak na nás taky kytky kolem cest volají slovy
z vlastních úst co mlčí nahlas a přitom křičí

k našemu bijícímu srdci co se zmítá uzamčeno v těle
jak ptáče v dlani skryté a touží vzlétnout k nebi

Jen naše křídla jsou moc slabá aby mohla létat
Tak čekáme roky na vykoupení a pcháč co do obilí vrostl

na mne volá a kříčí : Je čas sklizně už chmýr a bílé vlasy vlají
Jen zmar a tiché vlání ze sna mrtvých doznívají

....