Září 2014

Platonické vzpomínky

29. září 2014 v 19:46 | Iveta Brázdová |  Básničky


Kvítečku makový
Kdopak mi napoví?

Jak najít letní vlání
rudých květů v stráních?

Kam složily máky hlavy?
A kam si lehly stonky?

Už pokoseny byly trávy
anebo zvadly letní zvonky ?


Ve vzpomínkách mi chrpy
kreslí modré nebe letní



A v dlaních zůstaly mi jenom rudé šípky
které se vytvořily z květů planých




Tak jako sliby které nikdo nevysloví
vzpomínám na čekanky v polích




i na pomněnky blízko vody
Které ti jistě připomenou


jen skřeky žabek v rákosí
a lehký přelet kačen nad rybníkem

Zítra ti pošlu vzkazy vzdušnou čarou
Kterou mi kreslí podzim v listech




co nám brzy slétnou k nohám
jako posel co padl vyčerpán

Na dlani čáry v listech taky
A jako stromy žijem tady

vysazeni jsme do země
Bez lásky chřadnem k ránu

jako květy co objal přízemní mrazík
Muškáty ještě čekají na oknech



A moje srdce voní jako růže
a je v něm tichý vzdech

po lásce platonické
která dřímá v lidech

kteří o lásce radši sní
než by ji otrhali pro jednu chvíli

která se nikdy už stejná nevrátí




Platonická láska květin

29. září 2014 v 11:55 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Jak rosa v trávě dotýká se něžně
tak slza touhy kane z oka tajně

Kapičky rosy oschnou přes den asi
Sluníčko osuší kytkám řasy

A nikdo z lidí netuší proč slzy z rána
i navečer zelenou trávu zdobí

Já to však vím vždyť to je proto
aby mohly vždy zrána i navečer

lásku svou platonickou oplakávat
Vždyť květy v zemi trčí pod Sluncem

které je pro ně životem



A někdy když se mračí
a Slunce protírá si oči

Z nebe se snáší kapky
a květy přijímají vláhu

aby rostly vzhůru
a aby se vodou naplnily řeky

Tak mezi Sluncem i květy
září platonická láska jako věty

kterými v duši můžeme se laskat
a přitom život křehký vnímat




Jako kopretina

23. září 2014 v 19:52 | Iveta Brázdová |  Básničky


Učím se žít jako kopretina
Mít bílé šaty jako plátky
kolem slunečního středu
a na nich z vody kapky

Být domovem drobnému hmyzu
Stát vzpřímeně v zahradě
a tiše kvést dokud květ neuvadne
Pak nůžky zahradníka anebo zima
odstraní suchý květ
přes zimu budu odpočívat
a snít svůj sen o jaru novém

které jistě přijde

Vyraší čerstvé listy i stvoly a na nich
zas nové květy s žlutými středy
budou se na mne usmívat
tam pod jabloní v mojí
divoké zahradě
kde možná jednou
i já budu spát
v náruči Boží
a budu jako drobounký hmyz
¨ve středu kopretin spočívat

Učím se žít od květin
Dneska od bílých kopretin
které jsem v létě vyfotila
posílám všem pozdravy
plné tepla aby nás zahřály
u srdce dneska když
přichází podzimní čas


U dveří

21. září 2014 v 21:32 | Iveta Brázdová |  Růže

U dveří čeká na koho asi ?
Ta růže čeká na člověka
na něžný pohled očí
které se s růží v duchu spojí
a v kráse tiché se osloví
navzájem

Čekání za dveřmi je jako dlouhá chvíle
Ve které snít si smíme
o štěstí které přijde
když ten kdo má vyjít
na zápraží zatáhne za kliku
a otevře dveře

Dveře jsou na zámky
A kdo má klíče?
Růže tu čeká s nadějí
že někdo otevře
a svoje pohledy
jen pro ni bude mít

Za dveřmi s tou růží
čekám tu v osamění
S nadějí a s růží na rtech tě vyhlížím
Stojím tu jako trnitý keř
bezmocná na tebe čekám
až dveře v srdci svém mi otevřeš

A nevím zda ten cit
který mi celou bytostí
jemností růže proniknul
až do morku kostí

není jen prachsprostá lež




Procházím se

21. září 2014 v 21:19 | Iveta Brázdová |  Růže


Procházím se za plotem
obdivuji krásu růží
Růžička si z hlíny roste
Kvítek její velmi prostě
k nebi svoji hlavu zdvihá
Slunce růži něžně hladí
a růže se zpříma dívá
za plotem na kolemjdoucí
za hranicí její reality



Okýnkem v plotě

21. září 2014 v 21:00 | Iveta Brázdová |  Růže


Okýnkem v plotě růže se dívá
do světa hledí nesměle
Okvětní lístečky otvírá vesele
Sluníčko s růží se vadí
Pročpak ji asi nepohladí?

Podzime podzime už jsi tady!
Růžičky vadnou a jejich vnady
dávno už zamávaly létu
Dovol mi kratičkou větu

Vždyť jenom pohledy někdy nás potěsí
Beze slov za ploty touhy své pověsím
na růže které květy své otvírají
a chtějí říci světu že barvu lásky
v sobě ukrývají


Ještě mi růže rudá...

21. září 2014 v 20:52 | Iveta Brázdová |  Růže

Ještě mi růže rudá
písničku Lásky zpívá

O trny ruku si můžeme popíchat
Růže však pyšně květ zvedá

Když v trávě poránu byla orosená
Chtěla jsem do jejích lístečkú okvětních

pozdravy pro tebe schovat
Abys mi uvěřil abys mne oslovil

jednou třeba dříve než růžička zvadne
a v srdci zůstane jenom pár trnů

které pak nasadí na hlavu moji
trnovou korunu a slzy vyrazí z očí

Rudá je růže i barva Lásky
Uschlá však opadá do vlhké trávy...

Kopretina vratič

8. září 2014 v 9:03 | Iveta Brázdová |  Kolem cest



Kopretina vratič

Má mě rád či nemá?
Tahle kytka odpovědi nemá
na otázky které hýbou světem
Jsou v ní jenom
samé žluté středy

Obyčejná žlutá kytka
kolem cest se usadila
Ráda zdobí rumiště a příkopy
a otázky lásky neřeší
Její žluté květy ani nespočítám
Pod jedním jsem broučka probudila



Růžová něžnost

2. září 2014 v 9:29 | Iveta Brázdová |  Růže

Růžová něžnost
na mne vždy dýchá
z těch květů sladkých
co každá růže skrývá
ve skladech hladkých

a přitom ostré stonky
s trojčetnými lístky
A barva rudá
zelenou nahradila
To asi podzim píše
na růži svoje vzkazky

Baculka

2. září 2014 v 9:24 | Iveta Brázdová |  Růže

Bohatý květ plný kapek
Baculka něžná s kanýry růžových sukní
v jednom odstínu

Má ostré zoubky na okrajích
třese se zimou
Kapky ji chladí
a ona neví kdy jí uschnou

Za hranicí reality

2. září 2014 v 9:15 | Iveta Brázdová |  Růže


Za hranicí reality ocitám se často
Když na cestě svojí potkám růže

Růže klidně v trávě stojí ke mně obracejí květy
Slyším jejich volání poběž se k nám potěšit



Naše krása pomíjivá není ledajaká říkají
Vyfotit si můžeš okamžiky naší přítomnosti

Která tady ve světě může se tak zvěčnit aspoň na pár století
Pokusila jsem se něžně každou růži oslovit



a ty jejich okamžiky co uprchnou ve vteřině
těžko totiž zachytit radost živou na rostlině

Spíš zachytím pocity které vzniknou ve mně
ve chviličce snažení podívat se na květy

jako paní fotografka za hranici reality
kterou představují růží sladké květy

taky pro včeličku