Listopad 2014

Padesát odstínů růže rudé

24. listopadu 2014 v 13:36 | Iveta Brázdová |  Růže


Padesát odstínů růže rudé
v srdci nás poraní trny Co zbyde?

Do ran si nalákat hojící plátky
co z květů odkvetlých spadly

Kdo si jich dosti nasuší může si jimi
ty rány v srdci vysušit




Na tisíc odstínů mění se Láska
co v růžích srdce nám laská

i propichuje jak dýka ostrá
a v jednom místě stále se zabodává




Padesát odstínů rudých slz
z prastarých očí všech můz

k zemi se v podobě rosy do květů
růží co vykvetly v srdci snáší



Lípa

16. listopadu 2014 v 9:30 | Iveta Brázdová |  Stromy
Pod lípou leží zlaté moře z listí
a ničí ruce nebudou smetat
záplavu žlutých lístků
po kterých budou lidi šlapat
a autobusy rozjezdí je pod kmenem
stromu který stojí nad zastávkou

Zdobily lístky v čase minulém větve lípy co stála důstojně
Nyní je smutná větve prázdné jsou
tak jako ruce matky které
děti odejdou

Zahrady ztichly

16. listopadu 2014 v 9:26 | Iveta Brázdová |  Básničky
Zahrady ztichly ještě si sem tam nějaké odvážné květy
nechaly hlavy vzhůru aby nás potěšily než mrazík skolí

jejich stvoly a květy změní na bezbarvé cosi
Statečné chryzantémy ještě kvetou

a taky sedmikrásky které v trávě leží
jako maličké bílé štěstí když z rosy

na nich mrazík kreslí jinovatkou slzy
které tvrdě leží v podobě malých ledů

jako střípky zloby v našich srdcích
která zimu druhým nesou místo tepla

z dlaní které hladí jako květy sedmikrásky
co vydrží i první mrazy a v trávě stále kvetou

Má mě rád či nemá?

3. listopadu 2014 v 21:52 | Iveta Brázdová |  Básničky




Ten starý zvyk hledat
odpověď v kopretinách

Má a nebo nemá mě rád?
Na to se každá dívka chce ptát






když v lukách jedna kopretina
to jistojistě ví lépe nežli ona sama




která je důvěřivá i roztoužená
jako žena co ještě neví že Láska

je pouze jedna a kdo ji zná
ten nemusí se ptát a raději

dá kopretinu do vázy protože
pro jednu otázku je škoda




učinit z květu bílého jen žlutý střed
bez bílé sukně která posloužila




jako náhodný otazníček pro odpověď
kterou smí znát pouze ten




kdo na staré zvyky s kopretinou nedbá
a raději s nadějí trpělivou miluje a doufá



jakoby stačilo nechat kopretinu v lukách kvést
a těšit se pouze zrakem kolik jich může najednou kvést