Leden 2015

Vyber za pět minut dvanáct!

27. ledna 2015 v 14:35 | Iveta Brázdová |  Růže


Vyber za pět minut dvanáct!


Kdo si umí
z šesti barev vybrat?
Stejné květy
Jenom barvy
ty se můžou střídat!

Stejná kytka
jen to zabarvení
můžeme mít jinak
Vyber si jak umíš
Rozhodni se sám
Jaká kritéria zvolíš
to jsem zvědavá

Barva to je pocit v očích
Taky můžeš hledat
ve světelném spektru
která barva
se líp hodí k čemu




Růžová se hodí
mladým slečnám k pleti...
K nedočkavým rukám letí
Růžová je něha poupat
Barva která hladí
Můžeš se v ní klidně houpat
a mládí k ní ladí






Fialová skrývá tajemství
Uzavřená v květu růže
Když otrháš lístky okvětní
nabereš si trochu těžké vůně
ze soužení nebo starostí
které barva fialová
z duše vyprostí




Rudá je tak svěží
Lásku k tobě měří
intenzitou barvy svojí
Náboj krve v sobě má
tahle barva výrazná




Žlutá růže trochu bledá
u sluníčka soustrast hledá
Ve žluté je kyselost
dusí v sobě žárlivost




Oranžová s vůní pomerančů
nebo mandarinek
smíchala se ze žluté a rudé
Připomíná kabát mandelinek
jenom zbývá přikreslit
pár linek




Modrá růže vybuzuje
pocit nevšední
Hořec nebo zvonek
zazvoní nám k poledni
Modrá bývá naděje
když se člověk usměje
i když asi trochu uměle





Kdo si umí vybrat
za pět minut dvanáct?
Ten si může gratulovat
anebo ty barvy růží
může klidně střídat
z šesti růží po dvou
bude mít hned dvanáct!






Leknínový výčet

25. ledna 2015 v 21:11 | Iveta Brázdová |  Lekníny



Leknínový výčet


Je zakázáno spadnout do leknínů
a ne-li pak zamotat se do odstínů
pohádkových květů nesmí člověk
svoje nohy jinak se z osidel těch
nikdy nevymotá a ruce divoženek
ve vodním víru promočí mu duši zcela

Kapičky rozmělní se na rybníce
a zůstane jen květ tu trčet
co promluví k nám naposled
jak tajný tichý vzdech

Je zakázáno ptát se leknínů
na něčí platnou nevinu
když bílá jasně znamená
vždy němý výkřik bez jména

Do taktu valčíku ti leknín bílý
napočítá tvoje viny
co každý člověk bez rozdílu
vkládá pod list na hladinu

vlastních výčtů prohřešků
a bílé květy leknínů
spolu s listy přikrývají hladinu
co víc už viny nevrátí

jen pouze je proměňuje
v tisíc vibrací co víry
kolem listů rozčeří
a pak se zavřou navždy
v leknínovém procesí



Odraz

25. ledna 2015 v 20:46 | Iveta Brázdová |  Lekníny


Odraz


Ještě pár leknínů
dám ti pod peřinu

Budou tě studit na kůži
jak chladné plátno nemluvňátko

co matička zavinula v mraze
a malíř mrazík na obraze

zimy kreslí další rýmy
pro tvoje malé nožky

a otiskuje slovy tvými
noční vzkazy ztemnělými

uličkami cizích námořníků
jejichž hlasy
doznívají kdesi

ve tvé hlavě plné
leknínových pláten

namotaných na pozadí
nemluvněcích plánů
které tiše hladí
odraz jejich ve snu



Suchý lístek pod třešní

24. ledna 2015 v 9:14 | Iveta Brázdová |  Stromy


Suchý lístek pod třešní

Je mi tak jak
suchému lístku v trávě
co upadl z větve právě
a větřík položil ho lehce
pod strom na kterém
čerstvě z pupene se vydral
a kde se třepotal
po celé léto

Díval se jak třešně zrají
a ulamoval trochu slávy
z velikosti stromu
který ho nesl hrdě
na svých větvích jako šat
co ale shodil aby odkryl
v sobě chlad
na odpočinek nutný v zimě
kdy stojí strom tak líně
a čeká v letargii na jaro

Je mi jak suchému lístku snad
a cítím chlad
i prázdnou mysl mám
že přišel zmar co studí
a nebudu už více tam
kde z výšky stromu
směla jsem sledovat
jak strom tu tiše stojí
v trpělivosti stromům vlastní

Jsem jako suchý lístek
který spad´
a nikdo nenajde ho už
a minul čas
na věci které podzim
suché kamsi odložil

S nadějí v sobě
s pocitem chladu
zvedám svou hlavu
k tomu stromu
co nade mnou se tyčí
a v touze své
ukládám se do pupenu
který se právě na větvi třešně
nechal vzkřísit



A čekám na den
kdy teplé dlaně Slunce
pohladí pupen nový
a v něm se čerstvý lístek
zeleňoučký vzbudí
mezi běloučkými květy



Vivat karafiát!

23. ledna 2015 v 6:52 | Iveta Brázdová |  Básničky



Vivat karafiát!


Karafiát z hvězdných triád
do vůní se propad

Karafa je váza plná
nepoznaných záhad



Průsvitná a křišťálová
provzdušnění skýtá

Jak by plná opojení byla
z předrahého vína





Já chci zvolat
silné vivat




Však co naplat
musím skrývat

tento nápad
co mne přepad´

Když mi karafiát
nedal už spát



a já k ránu vstala
abych o něm psala

Vivat karafiát!



Za mřížemi kopretiny

21. ledna 2015 v 20:14 | Iveta Brázdová |  témata týdne



Za mřížemi kopretiny


Za mřížemi kopretiny
zákázáno měly hledět
skrze mříže ven

Zavřít oči musely
kopretiny v neděli
Nesměly se dívat hrdě
skze mříže plotu

Jinak by si každý říkal
že jsou asi lehčích mravů
když si na nás z vězení
otvírají hlavy
plné bílých nadějí

Nevím co si bílé kytky
skrze mřížky myslely
V záplavě však
bez plotu
se ke mě hrnou

pocity z těch květů
bílých plných krásných
letních chvílí
Docela mne oslnily



Leknínová koupel

21. ledna 2015 v 19:50 | Iveta Brázdová |  Lekníny



Leknínová koupel


Léto v květu leknínů
navléklo si košilku
z letních bílých lupínků

Do vody si kvítek lehl
jako by si nožky koupal
v perličkovém opojení

Stín se k listům jeho sehnul
Když se tichý kvítek pohnul
v rozrušení poledním

nebyl v jeho hlase poznat
žádný propad
do vod tmavých
plných leknínových
přísad


Karafiát je opiát

20. ledna 2015 v 17:16 | Iveta Brázdová |  Básničky


Karafiát je opiát


Karafiát
je opiát
a co naplat
nechám si zdát
že jsi pirát
a já loď cos přepad

Žlutá modrá růžová
bílá rudá mi zbývá
pět barevných květů
voní tajně k světu
mých barevných představ
když se blíží přístav
a ty musíš zůstat

skrytý v podpalubí
lodi co se chlubí
opilými představami
námořníků zchudlých







Karafiát

20. ledna 2015 v 17:01 | Iveta Brázdová |  Básničky


Karafiát


V květu karafiátu
tajemství je uloženo
v jemných lístcích
na zeleném stonku
v krásnou souhru
naladěných tónů



Na zubatých plátcích
znějí tóny svatých
kteří chválí ve svých písních
Lásku která vždycky
sama sebe rozdává


Do kytice zastaralé
můžeš klidně dát mi vale
ale nežli odejdeš
zjistíš že jsi v kráse
starých vášní
zůstal jaksi vězet




V temné tůni

20. ledna 2015 v 8:56 | Iveta Brázdová |  Lekníny



V temné tůni


V temné tůni usínaly květy leknínu
Z temných vod se vynořila
něčí divná temná touha
utopit se v temných vodách
očí lodivoda




Po ztemnělé hladině
dívám se vstříc nevinně
V tmavých vodách leží leknín
celý bílý celý bledý

mlčí jako zařezaný
nad vodami prostřela se
temná chvíle
v jeho hlase



Kdo odpoví na otázku
Proč ten leknín dává v sázku
bílou barvu ve svém květu
který šeptá tuto větu?




Proč se v temných vodách
vznáší květy leknínů?
Imitují jistě nevinnu
těch co touží celé noci




Usínají ve stínu
roztoužených modrých očí
které s jeho světem točí
zdobí temnou hladinu
v duši jemných odstínů



Není všechno zlato, co se třpytí!

20. ledna 2015 v 7:31 | Iveta Brázdová |  témata týdne




Není všechno zlato, co se třpytí!


Kdekdo ví
že zákázáno není
krásou zlata
svoje oči těšit



Podívej na to
jak se samo zlato
třpytí na rybníce

Kdo si ale myslí
že se obohatí
z lesku toho více?

Ať uvěří na náhody
které jen tak do té vody
uložily jiskry třpytu
díky slunce svitu





Když se třpytí na rybníce
na hladině ještě více
dvě a nebo čtyři jiskry
zčervenají něčí líce
ty co k sobě tiskli
milenci co v rákosí
někdo náhle přistih´



A když pouze rosa v trávě
leskne se jak diamanty právě
nemohu tě z hlavy dostat
budeš muset asi
na rybníku mých bláhových představ
ještě chvíli vprostřed lesku zůstat





Fialová růže

20. ledna 2015 v 6:56 | Iveta Brázdová |  Růže



Fialová růže


Pod lístky se zoubky
a pod dvěma poupátky
se otevírá květ růže fialové

s nádechem nebe i něžných rán
si představuji tebe
jak do vlasů tu růži jednou mi dáš

Když budu v trávě pro tebe navždycky spát
ty budeš u mne a já u tebe a růže fialové
rozkvetou všude po stráních kolem nás

Pro lásku v barvě rudé
a k tomu modré nebe z očí
které se k růžím točí

Já obejmu tě a růže fialové
budou v nás kvést
a sladce vonět


Mochyně

19. ledna 2015 v 9:29 | Iveta Brázdová |  Básničky



Mochyně



Oranžové lampiónky
visí na stoncích
rozvěcují náladu
v nás slavnostní




Na otázky neodpoví žádný z lampiónů
Kde se bere světlo a proč barva oranžová
rozvěcí nám v očích radost denních shonů?
Když si v zimě lampiónky do vázičky dáme




světlo barev z léta takto uchováme
Tvar a barva květů vyslovují větu
že vše co je vidět prozrazuje
velmi tiše ještě cosi skryté




Malá třešeň v květu lampiónu
tajně ukryla se a teď pěkně k tomu
v barvě oranžových tónů
otevřela dveře lampiónu



Modrý kvítek

17. ledna 2015 v 17:57 | Iveta Brázdová |  Len


Modrý kvítek


Dnes modrý kvítek lnu
jsem nalezla a ve svém snu
jak v obraze této květiny
dnešní den celý odkládám
do slov svých jak do peřiny
a pak mu ještě zamávám



Modrý dni
odejdi
tam odkud jsi přišel
a přines do snů
mi spoustu naděje modré




Ze lnu si tvořím
obrazy moří
a srdce hoří
v tom modrém hoři
když slzy mi tečou
po polštáři


že nejsem s tebou
že oči jsou lháři
když zavřou se na noc
už naše tváře blednou
když hledám ve lnu
svou pravdu
jako v snáři



S větrem v poli

17. ledna 2015 v 17:42 | Iveta Brázdová |  Len



S větrem v poli


Drobounké modré květy
si v poli vyprávěly
o větru který
s nimi vlní
a jen tak tiše šumí



V zeleni stonků se usazuje
a dolů k zemi pluje
a náhle zase vzhůru
k modrým kvítkům
své dlaně nenechavé
dává na ně




a něžně vlní polem celým
jakoby větry tu moc měly
aby nám o všem vyprávěly
co děje se denně v lněném poli
nežli len všechen uzraje
a stroje
čile len pak sklidí
aby se dal do služeb lidí


Len

17. ledna 2015 v 17:26 | Iveta Brázdová |  Len


Len


Dnešní den
jako len



byl modrý jen
trochu zamokřen


a v očích sen
bez dlouhých jmen


do modra zabarven
docela překvapen


nemohl ani být
v mé básni vyjádřen




jak poletující sníh
s vodou a na silnici
už se usadila bílá



když len jak oči modré
i naopak modré oči jak len
kdo asi v tomhle čase hledá
tu upřímnost z nebe
co naleznout se jen
tak nedá?


V dlani

17. ledna 2015 v 6:44 | Marie Bernadeta |  Básničky



V dlani


Jediný kvítek maličký
v dlani své svírám
jako pozdrav tvůj
a čekám stůj co stůj
na další květy naší lásky



až přijde jaro
do našich duší
až teplo lásky
probudí ve tvých očích
zas nové květy
a taky vřelé věty




co povzbudí poupátka čerstvá
k tomu
aby se rozvíjely
tak jak mají
a aby láska směla
trvat navždy



Srdcovka

15. ledna 2015 v 23:20 | Iveta Brázdová |  Básničky



Srdcovka




Na stonku jako lampiónky
maličká srdce visí
a v tomto pocitu srdcí rozvěšných
jak tužeb vyrvaných
z hrudi touhy
zdá se mi růžový
nádech jejich
jaksi zastaralý




Vždyť rudé srdce
mnohem více
vykreslí lásku co trvá
Však něhu mají v rukách
růžové lampiónky
v zahradách letních
kde na stoncích visí
a malé medailónky
jim krčky zdobí jaksi



Anturie

15. ledna 2015 v 23:00 | Iveta Brázdová |  Básničky



Anturie


Jakoby z vosku rudé srdce
a svého nosku si více
cení jistě rudá anturie
která mi vlije
do mysli vzpomínku
na lásku z mládí
co se nadovádí




To každý pochopí jistě
že tehdy nebylo na místě
přijímat kytku na hřbitovy
Že láska nemá hroby

A láska ve mně
k němu nebyla živá
tomu se jistě
nikdo neusmívá




V té kytce vlastně
bylo pochopení
pro to co v mém
srdci není





A voskem byl mi ten pán
který mi tu kytku před lety dal
Vzpomínám dnes na ten den
on zůstal na světě sám

Kde není jiskra
tam oheň nezahoří
a tahle kytka
patří na hřbitovy




Vůně fialek

15. ledna 2015 v 22:26 | Iveta Brázdová |  Básničky



Vůně fialek


Ve fialových odstínech se ztrácím
a dál už oči k nebi neobracím
Jen do těch barev fialek
a s jejich vůní do dálek
se ztrácím zase dál
abys mi jednou odepsal
tou vůní jara klidně sám




Na zádech tajných lásek
ponechám jemný hlásek
z květů fialek a více
on ti nenapoví
nic o jinotajích
mého srdce

Ve vůni fialek chci usínat
Už vidím tvoje oči
zase se šťastně usmívat
a to mi z vůně stačí
dál ve snu pod hvězdami
s kytičkou fialek tě milovat



Frézie

15. ledna 2015 v 22:05 | Iveta Brázdová |  Básničky



Frézie



Když vůně frézie
zcela mě opije

stanu se poddajnou
a budu tvoou tajnou

spojkou mezi Nebem
a frézií rázem



Mít v sobě jen trochu těžkou vůni
po kytkách frézií zimních a jako v tůni

se oči topí můj nos do frézií se vnoří
a budu květinová víla v mořích




Vůně mě opila
a já jsem zradila
sen který si víla
v mé mysli vysnila
když byla opilá
z vůně co cítila
A tak mne ranila
frézie co byla
jak víla spanilá



Včela na růži

14. ledna 2015 v 14:47 | Iveta Brázdová |  Růže



Včela na růži


Jen vteřin pár
okamžik trval
než včelka křídly zamávala
a z květu růže jinam odletěla
Možná se růže na cestu ptala


Květina mlčela
nebyla smělá
a tak se včela ptala tiše
jen bzukotem včelím
jak se píše

v kronikách dávných
o včelích promlouváních
v pohybech těla a zvucích
které v úlu slyší
pouze jejich trubci

Na růži zbylo včelí chvění
a to pak promluvilo
do trvání skrze pohled
jenž mne uvědomil
že okamžik krátký
v životě květiny
už minul


Jen a jen

13. ledna 2015 v 22:01 | Iveta Brázdová |  Básničky


Jen a jen tichý sten
Podle jmen
přijde sen
který ven
popleten
bude ten
který jen
zapleten
v dnešní den
bude v mém
slunečném
období oblíben


V moři rudých růží

13. ledna 2015 v 21:48 | Iveta Brázdová |  Růže



V moři rudých růží



V moři rudých růží
hladím tvoji kůži
možná vprostřed
rudých lilií
anebo to snad byly
rudé lekníny?





Nevím ale jaké květy
měla jsem to v ruce
byl to rudý květ
nádherný jak vzlet
rudých křídel na pohled




V moři rudých květů
koupám svoje ruce
A těch vzdušných letů
není tu už více


Identita

12. ledna 2015 v 21:48 | Iveta Brázdová |  Růže


Identita


Jak chutná pohled dvojí
na růži identickou
ale barvou jinou?

Najednou sama nevím
která ta barva
je asi pravá?

Zda bílá původně tu byla
anebo modrá
nebe zabarvila?

Proč shoda v poloze vždy trvá
však v odstínech je jiná pravda
ta co se vrývá lidem do života?

Proč v zabarvení rozdíly jsou zřejmé?
Co chtěly růže říci němě?
Nač stačí nepohnout se ani

a přitom vyvolati pocit
jenž obejme tě
jako by stejný musel trvat věčně?




Avatar

12. ledna 2015 v 21:26 | Iveta Brázdová |  Růže


Sem tam už nevím kudy kam
a pro ten případ modrou růži znám
Lehko se nechám unést
tou modrou barvou růže
a poddávám se představám
o barvě kůže
co má Avatar



Jeden květ

12. ledna 2015 v 21:12 | Iveta Brázdová |  Básničky


Jeden květ


Jeden květ růže
sám ležel na ubrusu
plném obrazů jiných kytek
Života krásu
v sobě měl
vždyť rostl vykvetl a
pak se směl
stát kytkou ve váze
aby svou vůní s něhou
navodil pocit
v srdci něčím
že květy v tichém zpěvu
k nám promlouvají
a srdce lidské přístupné je často
v prožitcích vlastních
tomu zpěvu
co tichý zdá se
ale uvnitř nitra
k nám mluví
tisícem hlasů
vesmírných tónů
co jeden kvítek živý skrývá



Růže bílá

12. ledna 2015 v 20:58 | Iveta Brázdová |  Růže


Růže bílá


Bez internetu žila
jedna růže bílá

jednou ji ale zachytila
ruka fotografa
a na internet uložila její data

růže už dávno uschla
a v koši leží rozprášena

však její krása zůstala
uchována pro pohled něčí

kdo ještě rád si připomene
krásu bílých růží jen na obrázku

Tak žije růže na internetu
jako ve vzpomínce

a přitom v očích našich pocit vzbudí
ten pohled krátký zvěčněný tady

pro lidi co mají rádi kytky
apoň na obrázcích



Kytičky slzičky

10. ledna 2015 v 20:39 | Iveta Brázdová |  Básničky



Kytičky slzičky
mohly by promluvit za mne
že není vždycky všechno veselé
V barevných odstínech
těch vesnických kytek
můžem popustit
uzdu světu fantazie
a rázem smutek opustit

Protože v květech je cosi trvalého
i neodvratně ztraceného
vždy ve chvíli
kdy květ od rostliny oddělíme
aby nás ve váze těšil
a přitom záhubu jistou
květu způsobíme



Slaměnky

9. ledna 2015 v 17:28 | Iveta Brázdová |  Básničky


Slaměnky


Jakoby nebyly živé
ale papírové
a v dekoraci mohou stvořit
kouzlem svých
papírových květů
nádherný léta pocit




Však suchá kytka
prý energii nemá
když vyhasíná němá
je to jen připomínka
živých barev
co slunce v květech probouzívá



Květina jemně zpívá
o slunci co ji vysušilo
a do nebe se dívá
toť její pravé dílo

stát vzhůru s důstojností dámy
a hledět zpříma Slunci do tváře
A její květy jako slova mámy
upřímnost svojí od záře

sluneční dává dětem svým
když leží mezi nádherným
světem květin němých
co mluví pouze vzdechy
kvítků sušených