Únor 2015

Dorota ( Sedmikráska )

26. února 2015 v 11:23 | Iveta Brázdová |  Kytička k svátku


Dorota


Je darem božím tato žena,
nositelka honosného jména.
Co nad dary je z Nebes více,
než duše čistá a usměvavé líce?
Kde úsměv v radosti se smíchá
tam nevstoupí již pýcha

Květinou této ženy dobré
mohou být třeba kopretiny
ale co darem božím se jeví
je krása prostá se skromností
Proto víc prozradí nám
menší květy bílé sedmikrásky


---------------

Dorota je ženské křestní jméno řeckého původu. Pochází z řeckého jména Doróthea, jehož význam je "boží dar".
V českém občanském kalendáři má svátek 26. února.

Dorota je ušlechtilým ženským jménem s honosným významem. Každá žena jménem Dorota nebo Dorotea je doslova darem božím, ať si říká kdo chce, co chce.




Sedmikráska


Sedmikráska (Bellis) je malý rod asi 10-15 druhů dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovité. Je původní v Evropě aStředozemí. Nejznámějším druhem je sedmikráska chudobka (Bellis perennis), která se jako jediná vyskytuje i v ČR.
Sedmikráska chudobka je nízká rostlina zřídka přesahující 10 cm. Sytě zelené listy uspořádané v přízemní růžici jsou široce obvejčité až obkopinaté, na okrajích jemně zubaté nebo celokrajné. Bezlistý květní stvol je jednoúborový. Květy jsou oboupohlavné, mají kuželovité lůžko, střed květů je žlutý, okvětní lístky bílé až narůžovělé. Tvarem připomínají vyplazený jazyk. Plodem sedmikrásky chudobky je nažka. Tato květina kvete od února do listopadu. Květy vykazují heliotropické vlastnosti podobně jako slunečnice a jsou odolné vůči mrazu až do -15 °C.

Chudobka je léčivá. Pro sběr jsou určené květní úbory se stonkem do 2 cm. Ty obsahují hořčiny, sliz, silice, flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny,organické kyseliny, minerální látky, inulín a cukr. Tyto látky napomáhají zvýšenílátkové výměny v játrech. Doporučuje se také při chorobách žlučníku. Chudobkový květ lze použít vnitřně i zevně. Vnitřně se používá např. přizánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy napomáhá vykašlávání a působí protizánětlivě. K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Využitelná je především na špatně se hojící rány a vředy. Kloktáním napomáhá léčbě zánětů hrdla a dásní.
Použít ji lze i v kuchyni, do jarních salátů. Velmi využívaný je i bylinný odvar ze sedmikrásek.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmikr%C3%A1ska_chudobka

---------



Sedmikráska pro Dorotku



Ušlechtilé bílé květy sedmikrásek
Ukrývají v sobě štěstí prvních lásek
které ještě neví nic Jen se chtějí potopit
do tajemných studní milujících očí

Malé kvítky vytvale na trávnících vykvétají
Od jara až do zimy jako malé boží dary
rozdávají štěstí z trávy a trochu se zaplétají
s jetelem a v stéblech lehkých
Potichoučku kolébají
berušky a dětské ručky
které rádi tyhle kvítky
všechny otrhají






--------------------------



Sedmikráska

6. srpna 2014 v 7:27 | Iveta Brázdová | Básničky
Kouzlo sedmikrásek
v zemi květin bývá křehké
Posmívá se asi do kopretin
Pyšně zpívá že je zblízka
Podívejte na krásu
kterou maličký květ skrývá
Tak je láska v srdíčku
toho co ji skrývá
Opatruje na věčnost
jak životy broučků
Za které se kvítek malý
dívá skrze oči sedmikrásky
Sedm divů sedm lásek
mívá kytka tklivá
Vyrůstá vždy z růžice
co kořen a listy mívá
lístečky vždy k nebi míří
a kořeny upevněné v zemi trčí
A kdyby těch kořenů
upevněných nebylo
Ani lístky zelené
ani kvítek se středem
nic by nebylo to květu platné
i kdyby těch sedm kouzel
spalo v jedné malé hlavě
Bez kořenů nic vám nevykvete
včera zítra ani teď
A ten utržený květ
ve vodě vám zvadne
bez vody vám uschne hned


---------------


S kým se laská sedmikráska?

14. prosince 2014 v 20:09 | Iveta Brázdová | Básničky
S kým se laská sedmikráska?
S kým se laská sedmikráska ?
Když si v trávě neviděna
tiše kouká na oblohu a přitom ji
jemné chnýří obalilo květ
jenž míří kamsi do nebe
Kdo usedl na květ kytky?
Včelka nebo moucha pouhá?
Chmýří bílé na chvíli se usadilo
jakoby se chtělo schovat
zrovna na květině
Co je celá malá skromná
ale přesto jméno nosí
Sedm krás ji tiše halí
nemyslí však na poklady
jenom tiše stojí tady
A neví si zřejmě rady
proč ji shora kvítek malý
bílé chmýří něžně halí
kolem bílých lístků ?
Hledí na svět trochu smutně
ze žlutého středu
Sedmikráska s bílým chmýřím
zdobí naši vísku
S kým se laská sedmikráska?
Její láska byla krátká
Po všem zbylo bílé chmýří
na kvítku se usadilo
Snad se s kytkou smíří
Možná byly čtyři
V trávě mezi lístky pampelišky
taky lístky jetele
v nich si tiše ustele



V trávě sedmikrásky

4. prosince 2014 v 19:28 | Iveta Brázdová | Básničky
V trávě sedmikrásky
Po prvních mrazících je tráva zelená
a v ní se bělají kvítky bílých sedmikrásek
Běloučké tečky na zeleném plácku před domem
Jak dlouho ještě si barvy zachovají?
Na trávu padnou ve vrstvách vločky
a bílé květy sedmikrásek skryjí
Aby si pod ně broučci skryli krovky
a taky možná že letos usnou navždy
Když bude vrstva sněhu slabá
a mrazy udeří již brzy

Liliana ( Lilie )

25. února 2015 v 12:36 | Iveta Brázdová |  Kytička k svátku


Liliana


Liliana - sličná panna
Do vůně květů oděla se
a oddala se čisté kráse
květů lilie
ze kterých věnec štěstí
se svým jménem
časem uvije


-----------



( Lilian (řidčeji také Lily, Lilien) je ženské křestní jméno latinského původu. Je odvozeno od jména květiny lilie (latinskylilium). V českém občanském kalendářisvátek 25. února.
Lila se vykládá jako "veselá, hravá" v sanskrtu. )






Lilie

Lilie je právem spolu s růží označována za královnu zahrad. Je oblíbená nejenom pro svoje nádherné zbarvení květů a opojnou vůni. Tato rostlina má svojí historii, jež sahá až 1500 let př. n. l. Již staří Řekové a Římané lilii opěvovali a spojovali ji se svými bohyněmi. Je synonymem nevinnosti a čistoty. V dávných dobách se důraz kladl i na její léčebné účinky - hojení ran. Exotické květy a silná vůně berou až člověku dech. Právě proto se dříve lisované květy používaly do polštářů a vyráběly se z nich oleje. Nyní je vůně lilie součásti mnoha parfémů. Existuje na 100 druhů lilií a mnozí pěstitelé jejímu kouzlu zcela propadli. Podle druhů mohou být květy 2 - 30 cm široké a nesou všechny druhy barev kromě modré. Zakrslé druhy se hodí do nádob nebo do skalek, další druhy jsou vhodné do trvalkového záhonu. Podle stavby květu se člení na miskovitý, trubkovitý a turbanovitý květ. Květy miskovitých druhů se široce rozevírají do tvaru misky a jsou neobvykle velké, trubkovité druhy jak už název napovídá mají tvar trubky a jsou skloněny směrem dolů. Druhy z turbanovitých květem mají květní lístky otočené směrem zpět a květy jsou spíše malé. Květy vyrůstají na větvenuých či nevětvených stoncích. Úzké, kopinaté listy vyrůstají střídavě nebo jsou umístěny v přeslenech. Cibule nese masité šupiny, jež se taškovitě překrývají. Snadno může vyschnout, protože nemá ochranou vrstvu jako ostatní cibuloviny. Proto je nutné cibule ihned zasadit nebo je přechovat v rašelině, v které se i prodávají.
Základem pro úspěšné pěstování je udržovat cibule v chladu, zatímco květy stojí na slunci. Takové podmínky zajistíme, pokud zem přikryjeme mulčí a spolu s liliemi pěstujeme nízké trvalky nebo letničky, jež cibule lilií ochrání před horkými paprsky. Odkvetlé květy pravidelně odstraňujeme a po odkvětu stonek odřízneme až u země. Na zimu je dobré cibule chránit před mrazem vrstvou mulče.

http://www.ceskestavby.cz/rostliny/lilie-lilium/



-------------------






Lilie



Opojná vůně lilie
vlila se ženě do krve

Jakoby vůně
ji na dlaních nesla
Jakoby její stonky
byly vesla

V liliích ponořený nosík
a náhle tichý větřík
promlouvá k nám
slovy tajemnými

Že z dálných zemí
a v dávných dobách
královnou zahrad
se stala





Květina která
provoní chrámy
Ale kdo se chce
pod vázou
s liliemi vyspat
toho vždy po chvíli
rozbolí hlava



Jakoby vůně
chtěla nás uspat
ale pak si to rozmyslela
a duši plnou
květinových citů
chtěla vzbudit rychle
protože spáti v liliích
smí jenom svatí
kteří se nikdy
už neprobudí






Lilií čistota
je duše prostota
plná čerstvých vůní
které si každičká duše
smí nésti
sebou do Království

Koruna z lilí
pasuje do chvílí
prostého života
Na konci února
si děva
jménem Liliana
do vlasů vplétá
její slova

O tom že květy
se k duším svatým
hodí
a taky k těm
kteří milují
krásu a něhu
letních květin




V šedivé váze,Kytice s vázou v rovnováze

25. února 2015 v 9:54 | Iveta Brázdová


( Olejová kresba Romany Ivanové )




V šedivé váze




Jakoby šeď všedních dnů
směla říct že skoro nic
se nemůže stát
abychom měli pocit
trochu nadlehčený

Ale to může býti chyba
když někdo pouze na barvu
nádoby se dívá

Dlouze když zarozjímá
nad tím kdo květy
do nádoby vložil?

A vykouzlil
tiše věty
ve kterých mezi
prázdnou
a plnou vázou
je rozdíl?

Aby se mohlo srdce
rozehřát lehce
do vázy vložil někdo
tři růže rudé


A aby vášeň ztlumil
do dlouhých tónů
přidal ještě k tomu
maličké kvítky barvy fialek

Kdo s levandulí
smíchat umí
růže?

A přidá potom pouze
tři rudé kapky krve?
Co rozezní se
vprostřed něhy?

A ve dvou barvách zeleně
smíchají se chutě
vášnivých a zasněných
co nepřešel je ještě smích

Šedivá páska
dokola se odvíjí
kol vázy ze široka

A všední dny se zdají
víc probarvené tóny
fialových levandulí

Co do lístků se stulí
aby se květy růží
mezi nimi do ruda
s něhou vybarvily


------------


Kytice s vázou v rovnováze


V šedivé váze se kytice
pokusila vyrovnat se
s tím že krása nezáleží
na nádobě do které se vloží

A hrdě svoji píseň nese
pro toho kdo v ní hledá
kousek sebe

I tělo je jen šedá hmota
však duše volá do života
Kdo v lásce s něhou
oči nechá

Toho pak uzdraví
krom krásy s vůní růží
i trpělivost levandulí
vložených do šedivé vázy

( Báseň na motivy kresby Romany Ivanové )



Růžové spočinutí

24. února 2015 v 12:21 | Iveta Brázdová |  Kytice

( na motivy kresby Romany Ivanové )


Růžové spočinutí



Růžové spočinutí
našpulených kroužků růží
a mezi nimi chrpy
a fialová s růžovou
nás nutí
být jako vzdušný vír
co nade vším se vznáší

A do zeleně barvy hrášků
si položily květy hlavy
aby se nad tím zamyslely
zda přijmou ještě výkřik
malých bílých květů

Do červeného květináče
vložily lidské ruce
náruč květin
které nám mohou
zpívat píseň tklivou

Růžová kola růží
a fialové astry
mezi zelenými lístky
co splývají dolů
zpívají píseň o štěstí
že život naplněný něhou
má naději se vznésti
až do oblaků

Když modrý zvonek
z louky
Odzvoní nám čas
Budem se muset
chtě nechtě
každý odebrat


jednou až u dveří nám
paní s kosou zaťuká
Tam co se květy rodí
z dlaní těch co milují se
a nežádají více

( Báseň vznikla na motivy olejomalby Romany Ivanové )

http://cms.kytice6.webnode.cz/news/ruzove-spocinuti/

Kytice máků

24. února 2015 v 11:17 | Iveta Brázdová |  Kytice


( kresba Romany Ivanové )



Kytice máků


Vzdech vlčích máků
a vzlety jitřních ptáků
nad plotem času
který obestoupil vše
jen v mojí mysli
a dál co bude?
Kdopak ví?

V košíčku z proutí
ve žluté s rudou
a růžové ještě s bílou
si kroutí
kolem zápěstí
náramky ze štěstí

Jakoby citrónová chuť
a šťáva rudých
pomerančů
se usadila v broskvích
a čarokrásné jemné děvy
roztančily pod tou sklizní
v kterou oči vzhlíží
svou makovou sukni

Maličké korálky kolem
rudých hlav
žlutých a růžových
zahradních máků
kdosi usadil
do košíčku z vrby

Na stole leží
žlutý květ bezmocně
a mává velikými listy
Jakoby od sukně
odtrhl se na chvíli
volánek co ve spodu se vlnil
a usnul jak víla
v náruči vyšší moci

Kdopak si asi sedne
ke stolu na židli
a potěší se zpěvem
lehkých máků?

Co uvadnout se bojí
a píseň pějí tichou svoji
o tom že Láska
všechny rány zhojí

A květy máků
jak šaty motýlů
vydají svědectví
ušité na míru

těm co se trápí
a pro víru svou
že život je věčný
nakonec přece uvěří

Že křídla květin
mohou nám kreslit
krajinu plnou
lehkých vzdechů

milenců tajných
co v písních jemných
si píšou
tiché vzkazy


/ Báseň vznikla na motivy olejomalby Romany Ivanové )
http://cms.kytice6.webnode.cz/


Déšť je užitečný...

23. února 2015 v 10:50 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Když slzy deště
ležely ještě
na květu měsíčku
a chtěly stéci
z okvětních lístků
Bylo mi smutno
i lehko zároveň

Když slza vyplaví bolest
a vyjde na povrch stesk
můžeme leccos snést
protože voda je tekutá
a stéká odshora dolů
tam kde se zase
obnoví všechno k rovnováze
která je k životu na zemi nutná

Ještě mě napadlo že déšť
je přece užitečný
Protože bez vláhy
každičký kvítek na zemi
by uschl

A nezbylo by nic než prach
který se stejně v zemi všude nalézá
Jen živiny přicházejí ze světa
Od shora dolů vláha ke kořenům
přitéká
a v rostlině zase
vše život odspodu nahoru
vynáší zpět do světa




Městské růže

20. února 2015 v 20:45 | Iveta Brázdová |  Růže



Městské růže


Slezla jsem z kola
když jsem ty růže zřela
v zákazu vjezdu
Chtěla jsem prozkoumat
jejich slova
která ni šeptaly poránu
u cesty zas a znova

Že všechno zkazit může
pouze jediná růže
která by nechtěla vykvést
ze strachu že by zvadla






Uprostřed trávníku
nádherný keřík růží
mne oslovil něžně
a já se k němu
vydala svižně:






Detaily kdo hledá
v kráse růží
dočká se
výsledků brzy





Jakoby strach
uvnitř v nás
sdílely trny růží
a z pylu prach
vynesly včely
na nohách
když mávají
nad růží křídly





Jakoby květy
se nechtěly vzbudit
když zrána vláha
z nebe je orosila






A kapky květy chladí
ony se jemně zachvívají
Obloha se Sluncem
noty ladí
a růže tajemství
na chvíli poodhalí





Kdo hledá krásu
uprostřed světa
Kolikrát musí uznat
že všechno je všední

Dokud se naše srdce
nevydá blíže
prozkoumat
taje přírody

Pak strach
uvnitř v nás
se rozplyne zas
a zbyde pouze
ryzí krása
co v srdci rozkvete
a jásá






Růžový vzkaz

20. února 2015 v 20:03 | Iveta Brázdová |  Růže



Růžový vzkaz


Na růži napsaný vzkaz
nechávám pro tebe zas

Aby vše stmelil čas
který se vkradl mezi nás
Na růži rudou pokládám
touhy své plané
Snad jenom u nich
nezůstane

Na lístcích zůstaly kapičky
Jakoby malé slzičky
stékaly z listů
kamsi ke kořenům

Rudý květ mezi plevelem
září jak srdce z hrudi vypadlé
milenky pro milence
Na dlani srdce držím

a nevím ani
jak dlouho čerstvé
zůstane ještě
bez vody kterou
nikdy nedostane

Pokud je tvoje dlaně
do vázy plné čisté vody
nedají odhodlaně





Břečťan

19. února 2015 v 21:20 | Iveta Brázdová |  Kolem cest





Břečťan



Zelené červené lístečky břečťanu
v zimě se ovíjí kol domu





U cesty zdobí procházku vsí
a co si myslí asi






když jejich stíny navečer
do sněhu černě jen

nakreslí siluetu beztvarou
jakoby písní prastarou

si břečťan zpíval barvou svou
Lístečky jako živé tady jsou




a věčnost jaksi dokreslují
písní co pro nás otiskují




Na nebi taky
jsou bílé mraky





Do lístků břečťanu ukládám pozdrav
pro toho co nesmí odejít
ze srdce mého jen tak
bez loučení




Na věčnost musí má láska zůstat
tak jako barva listů
břečťanu zůstává

Ty jsi tu se mnou
v zimě
stejně jak v létě

a toužím zítra
zase tě potkat

stejného

jak barvu břečťanu
v srdci tě hýčkám





Ovíjím úponky jako ten břečťan
Na cestu mávají lístečky
srdíčka plná štěstí





Břečťane zelený
vezmi mě do Věčnosti!
Tam co se milovat
čistě a skutečně smí!






Lístek na osice

18. února 2015 v 21:57 | Iveta Brázdová |  Stromy


Lístek na osice



Na osice lístek visel
třepotal se stále
Ve větru si hrály
ruce které hladí
chladné bílé skály

Na osice lístek malý
chvěl se tiše plný obav
zda se ještě zimy dočká
nebo suchý spadne dolů
a bude už konec
jednou provždy
jeho strachu

Malý lehký lístek
na osice třepotá se
a má srdce plné něhy
toho stromu ptá se
proč se třese celý

a každičký lístek jeho
chvěje se jak
lístek na osice
protože se v kmeni asi
skryto příliš mnoho strachu
z toho že si vítr fouká
a roznáší listy jeho
jen tak pro zábavu



Z večerní zahrady

16. února 2015 v 21:27 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Z večerní zahrady



Strach uvnitř v nás
nakreslil skrytě čas
do květu který okvětní lístky
svinul z úzkosti jakési
co vnikla do jeho světa




Večerní zahrada
tajemná záhada
srdce mé nabádá
aby se mělo na pozoru
a zavřelo se na závoru
před vpády cizích hlasů
které mi kazí krásu
tohoto zvláštního času




Strach uvnitř v nás
nesmí nás zmást
protože květy zavírá
zbytečně kvítek umírá
když nepozdraví slunce
které ho teplem
paprsků svých před strachem
ochrání a probouzí k životu
květy svým voláním




Večerní zahrada usíná
a květy měsíčku skryly strach
zda zítra otevřou květy zas
Nikdo z nás přece neví
zda zítra vyjde zas Slunce
a jestli ano
zda jeho květy
probudí se





Na žlutém kolotoči

15. února 2015 v 13:28 | Iveta Brázdová |  Básničky


Na žlutém kolotoči


Na žlutém kolotoči
se okvětní lístky točí

Zvedají ručky k nebi
aby se kruh už nezastavil

Kdo vždycky dopředu hledí
nepozná že se v kruhu točí

Není však zbytí
když zlatě svítí

květ žlutý mezi listy
které si sotva všimly

té jízdy měsíčního kvítí
co se v kruhu kamsi řítí

Měsíční masti
jsou lékem na bolesti

Na suchou poraněnou kůži
měsíční masti slouží

Na všechnu bolest však léku není
Květiny mají dost kouzel k uzdravení

Kde jsou však dlaně které vetřou
zas mládí do našich srdcí která se vzepřou

hnedle při první zkoušce
když nesou spolu s Kristem

bolesti které už Beránek Boží
nésti nemůže když tělo dávno

v hojivých mastích aloe
vzkříšené bylo navěky věků zde?

Uprostřed květu měsíčku
posílám úsměv na líčku
a kapu ti jej na lžičku
Kdo v kruhu kráčí v strasti

ať k listům dlaně taky vloží
ucítí jak květu slouží

Že stonky nesou květy
Listy se vzhůru napínají
a kořeny zase v zemi
se pevně upínají
aby rostlinu celou
podepřely




Květiny

9. února 2015 v 13:17 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Květiny

Na každou bolest květiny lék nemají
Umí jen mlčet a sdílet s druhými
radost či starost v životě potají

Květiny člověka životem provázejí
U každé cesty na nás hledí
abychom mohli v mlčení jejich





hledati léky na bolesti které vyléčit umí
jen Láska v srdci které věří v uzdravení
Na bolest z odchodu je lékem naděje

že život nekončí jenom zde na světě
ale že v duši je život věčný
Květiny na hrobě loučením bývají

v hodině smrti Člověka stále provázejí
na cestě do věčnosti Když ti co loučí se
sypou je zemřelým na hroby

Nikdo se potom už nedozví
k jakému účelu květiny sloužily
když ještě na hroby nebyly



Pověz mi!

8. února 2015 v 17:26 | Iveta Brázdová |  Lekníny

Pověz mi!


Pověz mi květe žlutý
pročpak sis zašpinil šaty?

Pověz mi jaktože trčíš
zracený mezi listy?

Proč hledíš nahoru k nebi?
A kam se touhy tvé ukrývají?

Pověz mi jaké sny střežíš?
Pověz mi kam vlastně hledíš?

Když vidíš uprostřed tmavé vody
jen samé leknínové svody?

Pověz mi kam se vytrácí
krása všech letních nocí?

Kam duše leknínů odcházejí
když v zimě lekníny spí?




Srdíčko z vody

8. února 2015 v 17:17 | Iveta Brázdová |  Lekníny


Srdíčko z vody


Kapička vody
Slzička v moři
nad bílým poupátkem
leknínu leží
Až steče z listu
to srdce průhledné
na bílý květ
probudí v květu
touhu se rozvíjet





Růžové lekníny

8. února 2015 v 17:08 | Iveta Brázdová |  Lekníny



Růžové lekníny


Růžové lekníny
na mne dnes mluvily
růžová slova z nich plynula
když stíny do vody
s nebem si umanuly
že růžové lekníny
přemluví černými stíny
aby se vzdaly pohledům vnadným




Tři květy růžové u balvanu
chtěly se spolu domluvit
a tvořit spolu jednu řadu
nebyly naivní i když ta růžová
zakrývá kolikrát lidem pravdu



Růže jak motýl

8. února 2015 v 16:34 | Iveta Brázdová |  Růže


Růže jak motýl

Růže jak motýl na chvíli v klidu se usadila
a touhu vzletu v sobě skrývá v okvětních lístcích.
Čekání v napětí sílí, však vzlétnout nakonec nesmí
květina, která na místě musí stát a tiše čekat
na vykoupení rukou zahradníka, který ji zlomí
či ustříhne, až její květ uvadne a suchý opadá.




Když růže kvete, z poupátka rozvíjí se,
nakonec celá rozvine plátky své,
aby pak uschla uvadla
a lístky okvětní nechala padat
k zemi, kde splynou časem
s hlínou, ze které nové živiny
přichází znovu ke kořenům
a proudí mízou vzhůru.



Nebe s lekníny

8. února 2015 v 16:05 | Iveta Brázdová |  Lekníny


Nebe s lekníny


Nebe se zračí
mezi lekníny
i stromy padly
do vody svým odrazem

Jen opačně se tváří

i s nebem na rybníce leží
spolu s lekníny
co mezi listy září
bíle svými květy




Když nebe modré
ve vodě leží i s mraky
Růžové jetele v trávě
zvedají hlavy právě

aby se přesvědčily
že je to pravda
že stromy s nebem i mraky
do vody padly taky

k leknínům které volaly nebe
které se dotýká
v odraze vody mne i tebe
když na bílé lekníny hledíš



Tichost leknínů

5. února 2015 v 19:38 | Iveta Brázdová |  Lekníny



Tichost leknínů



Na kulatých listech tichost leží
v podobě bílého květu leknínu
a v tmavé vodě prázdno střeží
kapičky vody které z tmavých vod
na listy zelené se položily

a najednou se zdají průzračné
jako je v srdci upřímnost
která na jazyku k ústům plyne
aby vyjádřila vše co se v srdci
tichém skrývá kdesi na povrchu
listů leknínových
co jako kola na hladině tmavé
leží tiše a přitom slova nechají
v průzračnosti vody mlčet




Květiny symbolem ticha jsou
když s duší v tichu souznění
se projeví a slova která
naše duše vysloví jsou
tichou květomluvou
která nás za malé setkání
s duší květiny odmění
zvláštními pocity




A jako na dlani leží tu
běloučký kvítek leknínu
jakoby na loďce vznášel se
a nechtěl jinam

stojí zde na místě
a přitom nejistě
potichu ptá se
lístečky okvětními
vztyčenými k obloze
zda je dost bílý

Hořce

4. února 2015 v 18:41 | Iveta Brázdová |  Básničky


Hořce


Hořce modré hořce!
Dnes je mi tak hořce!

Kalich hořký piju
hořkost ze rtů sliju

kamsi do trávy
když to nestrávím

budu míti hořko na jazyku
hořká slova vyslovím ze zvyku

a nechám je stéci někam do hloubi
kde se hořkost se mnou zasnoubí




Horská krása modrých květů
obalí mi každou větu

slinou hořkou kterou polykám
trochu ztěžka až se zalykám

slzami a smutkem z očí
který slaně stéká ke rtům
když se na mě hořce mračí
zasadím je k plotům



vlastních sil aby se k nim přivinuly
kalichy co hořkou chutí moji duši obejmuly



Sudý nebo lichý?

2. února 2015 v 18:24 | Iveta Brázdová |  Růže



Sudý nebo lichý?


Sudý nebo lichý
počet růží v kytici?
Lichý počet živým patří
ale sudý těm co v tváři
úsměv už se nerozzáří




V rudé růži láska s vášní
a ve žluté ti co žárlí
svoje city předávají
Ženě kterou milují
kytku růží darují


V růži krásu zdůrazňuje
květ co štěstí imituje
od středu se jemně vine
jeden lístek obepíná druhý
a na stonku zarazí nás trny








Bílé zvonky konvalinek

1. února 2015 v 9:09 | Iveta Brázdová |  Básničky


Bílé zvonky konvalinek


Bílé zvonky konvalinek
píseň tklivou cinkají
že prý dnešní den je plný
vůně k opájení naší duše

co se tiše skloní
nad zvonečky plné vůní

z lesa který studí
bílou barvou sněhu
proubouzí ta vůně
v naší mysli něhu




A v zeleni listů
zacinká nám konvalinka
u dveří těch citů
které vzbudí i vzpomínka
na tu vůni kterou kreslím
pouze slovy ve své mysli
v tomto okamžiku



Vůně konvalinky

1. února 2015 v 9:06 | Iveta Brázdová |  Básničky


Vůně konvalinky


Kytičku bílých konvalinek
v ruce svém držím
a vůni jejich vpíjím
čichem v mysli

Opájím se vůní silnou
Jsem v opojení vůně
z konvalinek

Ruce mé drží bílé květy
a já si šeptám tiše věty
že nejkrásnější bývá
představa moje živá

Hned zrána
když ještě slunce je nízko
a myšlenka tato
rozvíjí ve mně fantazii

co z mojí duše prýští
jako vodopád
nad propastí
ze zahrad