Říjen 2015

Malé zamyšlení nad významem rostlin v životě lidí.

12. října 2015 v 13:09 | Iveta Brázdová |  témata týdne


Malé zamyšlení nad významem rostlin v životě lidí.


Když jsem si četla o evoluci rostlin, došla jsem v životě rostlin pozpátku až ke společnému počátku živočichů a rostlin, v jedné chvíli se ještě rostlinná buňka od živočišné liší a postupem věků nazpět , bylo by zvláštní uvidět, jak všechno živé z jednoho základu vyšlo.
Dá se však říci, že život rostlin se stále opakuje v koloběhu, který mají jako svůj životní cyklus, kdy rostlina, která má semena, je uloží v plodech a z těch se pak znovu rozšiřuje.
Kdybychom se zas vrátili v životě každé rostliny nazpátek, postupně bychom mohli poznat i její konec, který se vlastně v každé rostlinné buňce utváří pro život nový, co z ní vzejde.

Tak je to se vším na světě, vše má svůj počátek i konec a vše se posunuje v čase pouze od počátku ke konci a od konce vzniká další začátek a tak se život v rostlinách víceméně udržuje. Jedna rostlina skončí svou vegetaci a rozdá několikanásobné množství zárodků života nového do semen.

Pozpátku můžeme život v rostlinách pouze vnímat my lidé, aby se třeba při pěstování zvážily chyby a zlepšily podmínky pro růst dalších rostlin. Život jako takový se stále udržuje sám v mezích přírodních zákonů.

Co říci více o rostlinách, které jsou němé, ale jejich vyjádření lze vnímat na každém kroku?
Kdybychom pohlédli i ve svém životě nazpátek, to je do vzpomínek, vybavila by se nám možná příroda plná zeleně a krásných rostlin během celého našeho života, rostliny jsou součástí našich vzpomínek i soušasných chvílí, které si kdykoli ve své hlavě můžeme promítnou nazpátek. I lidstvo by se mělo nad svým počínáním jako celek zamyslet, když kácely se v tropech deštné lesy a jaké jsou nyní následky těchto činů pro svět i počasí jako takové.

Život pozpátku v rostlinách je pouze lidský pohled na jejich život i počátek vzhledem k užitku, který z rostlin jako takových máme.




Úroda


Pod třešeň rozkvetlou v myšlenkách běžím,
když v ruce slaďoučké třešínky držím.

Vím, že je sluníčko k životu probudilo
v květech, co na větvích rozvily se

a pak i vítr s deštěm
a včelkami se přičinily,

že květy stromu se proměnily
na rudé šťavnaté plody.




Na podzim jablíčka na stromech visí odevzdaně
a my se zálibně díváme zase na ně.

Když kvetly jabloně, tajil se dech,
jak větve byly opsypané.





Vzpomínám ještě na ten čas květů,
když trhám jablíčko, co je k světu.

Letos je úroda dobrá,
záleží na nás, zda bude moudrá

i volba, jak si ten užitek ze stromů ovocných
pro život svůj i svých blízkých uchovat.




Květiny

9. října 2015 v 14:38 | Iveta Brázdová |  témata týdne



Květiny


Květiny liší se od lidí tím
že jsou upřímné
Vždycky jsou takové
jaké je vidíme

Nádherné rudé růže
ještě víc červenají se
když někdo zastaví se
aby je obdivoval

Pojednou ucítíme
že květina na nás volá
zvláštním chvěním
kterým se spojuje
s naším nevědomím

Nejdříve květina
zaujme naše smysly
tím že je upřímná
od nás se liší

Na rozdíl od nás nic neskrývá
zpívá si tklivou melodii
hlasem co vnímáme mimo smysly
víc vlastním citem

a když se spojíme
s tajemnou řečí květin
víc s přírodou se sladíme
můžeme ucítit
v útrobách hojivý pocit
že tato květina
pro nás zde vykvetla
aby nám dala okamžik štěstí





http://www.sukulenty-sps.cz/clanky/clanky/o-sukulentech/zpusoby-rozmnozovani-aneb-uvod-do-sexuality-rostlin-.html

9. října 2015 v 14:17

http://www.sukulenty-sps.cz/clanky/clanky/o-sukulentech/zpusoby-rozmnozovani-aneb-uvod-do-sexuality-rostlin-.html

Způsoby rozmnožování aneb úvod do sexuality rostlin

3. 12. 2009

Svět živý odlišuje od světa neživého schopnost rozmnožovat se. Teprve důsledkem rozmnožování je látková výměna a následný růst. Zmizí-li tato schopnost u některého druhu nebo všech živých organismů, znamená to konec druhu nebo zánik života.
Vzdušné kořeny na stoncích Crassula pyramidalisRostliny odlišuje od živočichů také omezená schopnost vlastního pohybu a přemísťování. To je pochopitelně při rozmnožování problém. Dokázaly se však přizpůsobit mnoha důmyslnými způsoby, které zabezpečují opylování, šíření plodů, semen i dalších rozmnožovacích tělísek - tzv. diaspor (nejrůznější pupeny, cibulky, výtrusy, listy a další části těla schopné zakořenit). To umožňuje nejen jejich přežití, ale i expanzi na jiná území.
Při cestách za rostlinami jsme navštívili mnoho sbírek u nás i v zahraničí. V některých převažovaly rostliny zakoupené od jiných pěstitelů, na burzách či v obchodech. Známe i sbírky, vzniklé nákupem rostlin z pozůstalosti, často tím došlo k záchraně ucelených kolekcí nebo jejich částí. List Adromischus marianiae f.herrei s kořenyObvykle však převažovaly rostliny vypěstované trpělivou a tvořivou prací jejich majitelů ze semen, odnoží a řízků až do stádia dospělosti.
Rozmnožování rostlin může být nepohlavní, jinak řečeno vegetativní, to je např. pomocí různých hlízek, cibulek, listů, oddenků, odnoží a řízků. Pohlavní (generativní) rozmnožování je způsob množení ze semen. Dává vzniknout genotypově různorodému potomstvu a drobným genetickým odchylkám. To je žádoucí, zvyšuje se účinnost přírodního výběru a šance na přežití nejlépe přizpůsobených potomků v měnících se podmínkách.
Dceřinné cibulky na Ornithogalum longibracteatumObě formy rozmnožování mají v přírodě i v pěstitelské praxi své výhody a nevýhody, doplňují se, ale v některých případech jsou nezastupitelné. Vegetativně je nutné množit různé kultivary, např. panašované formy. Tento způsob je někdy rychlejší a jednodušší, může sloužit k záchraně rostlin a tam, kde je obtížné získat semena nebo tato mívají špatnou klíčivost. Mezi nepřímé formy vegetativního rozmnožování patří také roubování. Některé rostliny, získané například řízkováním, však nemusejí vykazovat vlastnosti, pro které je hledáme a pěstujeme. Kaudexy nevytvářejí nebo až po mnoha letech, zatímco u semenáčů se vyvíjejí již krátce po výsevu a jsou obvykle vzhledově mnohem atraktivnější.
Výsevem kvalitních semen v domácích podmínkách je možné poměrně levně, u mnoha rodů a druhů i rychle, získat větší počet rostlin. Z nich pak pěstitelé vybírají ty, které mají největší životnost (nebo vykazují zajímavé růstové odchylky). Provádějí tak vlastně pozitivní výběr nejúspěšnějších jedinců, nejrychleji rostoucích, nejlépe zbarvených či jinak atraktivních, navíc od vyklíčení zvyklých na specifické pěstitelské metody a podmínky jednotlivých pěstitelů.Výsev Trichodiadema stellatum Uskutečňují i negativní výběr likvidací neduživých či nemocných semenáčů.
V posledních letech se výrazně rozšířily nabídky specializovaných firem, pěstitelských klubů i pokročilých amatérů, umožňující získat i semena dříve nedostupná. Také nákup a posílání semen přes hranice, podléhající určitým zákonům, je mnohem jednodušší než v minulosti a snadnější než u rostlin. Domníváme se také, že pozorování vyvíjejících se klíčních rostlinek a jejich dalšího růstu může vnímavého člověka poučit o životě rostlin a přírodě víc, než publikace či televizní pořady s dokonalými barevnými obrazy.
Protože hlavním a základním způsobem rozmnožování většiny rostlin je pohlavní rozmnožování, dostáváme se k tajemné a dosud ne zcela prozkoumané oblasti, sexualitě Výsev Euphorbia obesa ssp.symmetricarostlin. Vždyť květy jsou vlastně pohlavní orgány. Těšíváme se na otevření poupat, zvěčňujeme květy na fotografiích, zdobíme jimi své příbytky a dáváme svým přátelům a ženám jako pozornost nebo při oslavách svátků a životních jubileí, ženichové je shání pro své nevěsty. Mají svou symboliku a objevují se jako motivy uměleckých děl. Přímo i nepřímo, jako v hudební skladbě Svěcení jara, která je plná smyslnosti, oslavuje plození a pokračování života.
Jen se obávám, aby radikální feministky časem nepovažovaly darování květin za harašení a nepodávaly žaloby typu "dal mi svazek pohlavních orgánů na stopce".
Také plody jsou svým způsobem květy, jejichž ženská část se po oplodnění proměnila. První poznámky o pohlavní podstatě květů lze najít již u Aristotela. Shakespeare to vyjádřil poetičtěji: "Úrodný duch léta změní květy lásky v nejkrásnější plody".
Prosinec 2009 Jana a Adolf Tomandlovi

Ilustrační fotografie (R. Matulová):
1. Vzdušné kořeny na stoncích Crassula pyramidalis
2. List Adromischus marianiae f.herrei s kořeny
3. Dceřinné cibulky na Ornithogalum longibracteatum
4. Výsev Trichodiadema stellatum
5. Výsev Euphorbia obesa ssp.symmetrica


https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/180

9. října 2015 v 14:12
https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/180

Dotaz

Co rozhoduje o růstu rostlin? A mají rostliny instinkty, podle nichž se chovají, podobně jako zvířata?

Odpověď

Pátek, 26.10.2012
doc. RNDr. Fatima Cvrčková, Dr., Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK
Pokud instinktem rozumíme vrozené (nenaučené) chování, jež může být i reakcí na vnější podněty a případně přináší jedinci nějaké výhody, pak rostliny určitě instinkty mají.
U rostlin totiž můžeme o chování mluvit v poněkud širším smyslu než u živočichů. Za chování lze pokládat nejenom bezprostřední, rychlé odpovědi, typicky spojené s pohybem (kam by se dalo řadit třeba uzavírání průduchů při nedostatku vody, jímž se rostliny brání vadnutí), ale také poměrně pomalé děje vývojové. Ve starší literatuře se ostatně hovoří o "růstových pohybech".
Rostliny na rozdíl od živočichů obvykle nemají pevný rozvrh těla. Ačkoliv jako snad všechna biologická pravidla, i toto má své výjimky - třeba časná vývojová stadia, například semenáčky s jedním či dvěma děložními lístky; to je ostatně znak natolik stálý, že podle něj lze rostliny i klasifikovat.
Pro rostliny je nicméně typická trvající schopnost zakládat nové orgány (například listy, kořeny, větve či květy) v průběhu dlouhých období až celého života. Děje se tak druhově specifickým, vrozeným způsobem, který však současně reaguje na podněty z prostředí - což by právě splňovalo výše uvedenou definici instinktu. Uveďme alespoň několik příkladů:
• Nadzemní části rostliny typicky rostou směrem vzhůru a za světlem (pozitivní fototropismus a negativní gravitropismus).
• Kořeny typicky rostou směrem dolů, za zdrojem vláhy a do tmy (pozitivní gravitropismus a hygrotropismus, negativní fototropismus). Dovedou též účinně přizpůsobovat svou architekturu (větvení) dostupnosti minerálních živin. Zejména schopnost vyhledávat vodu je vpravdě obdivuhodná, jak může potvrdit každý, komu někdy všetečné kořeny vnikly do kanalizace.
• Stavba rostlinného těla se průběžně přizpůsobuje vlivům prostředí - například zastíněné listy se svou vnitřní strukturou obyčejně liší od listů vystavených plnému slunci. Rostliny dokonce dovedou odlišit stín vrhaný "konkurencí", tedy listovím libovolného druhu, od stínu vrhaného neživým předmětem; v prvním případě je fototropická reakce (růst za světlem) výraznější. Světlo odstíněné listy je totiž ochuzené o vlnové délky pohlcované chlorofylem, což se promítá do poměru červeného a dalekého červeného světla, který rostliny umí vnímat pomocí receptoru zvaného fytochrom.
• Dalším typickým příkladem vývojové odpovědi na vlivy prostředí, tentokrát mechanické, je vznik takzvaného reakčního dřeva. Jde o "předpjaté" dřevo se zesílenými buněčnými stěnami. Vytváří se v mechanicky namáhaných místech, třeba u nakloněných stromů či na spojení větví a kmene.
• Rostliny rozmanitě, specificky a vrozeně reagují na poškození. To je u organismů, které se nemohou bránit útěkem, vlastně nutnost. Například napadení některými patogeny (původci chorob) může vyvolat "hypersenzitivní reakci", při níž rostlina zahubí kus vlastního pletiva i s patogenem, který v něm hlodá. Je totiž lepší obětovat kousek listu, než dovolit bakteriální nebo houbové chorobě, aby se rozšířila.
• Některé vývojové reakce jsou i hodně složité a zahrnují zpracování více podnětů, přicházejících v určitém sledu v čase. Snad nejlepším případem je regulace kvetení, do níž se často promítá délka dne, ale také třeba průběh teplot. Řada rostlin, typicky ozimy, musí před vykvetením projít údobím nízkých teplot - tomuto jevu se říká vernalizace čili jarovizace, a je jedním z projevů paměti u rostlin.

alt: Kořeny túje, které „instinktivně“ prorostly za vláhou do přepadové trubky bývalé nádrže na dešťovou vodu. Foto Fatima Cvrčková. Kořeny túje, které "instinktivně" prorostly za vláhou do přepadové trubky bývalé nádrže na dešťovou vodu. Foto Fatima Cvrčková.
Vycházíme-li z naší definice instinktu, je tedy v zásadě "instinktivní" skoro všechno, co rostliny dělají, přestože termín instinkt se v rostlinné biologii nepoužívá. Zásadní rozdíl mezi rostlinami a živočichy je však v tom, že zatímco chování živočicha (zpravidla majícího hlavu, nebo aspoň centrální nervovou soustavu) je obvykle centralizované, u rostlin tomu tak není.
Rozhodování o směru růstu či o zakládání orgánů je především záležitostí vzrostných vrcholů, ať už nadzemních, nebo podzemních (tedy kořenových špiček). Rostlinu lze proto v jistém ohledu chápat jako "roj" či "hejno" těchto částečně autonomních jednotek. Ty spolu komunikují přinejmenším prostřednictvím hormonů, ale možná také elektricky. Velice zajímavý popis této interpretace podává v nedávném rozhovoru slovenský biolog František Baluška.
Ještě zajímavější otázkou pak je, zda lze chování rostlin redukovat pouze na "instinktivní" děje, nebo zda se v něm uplatňují i složitější pochody. V poslední době se zejména zásluhou profesora A. Trewavase z Edinburghu do odborné literatury vrací úvahy o rostlinné inteligenci. Minimálně v tom smyslu, jako může být "inteligentní" řekněme pračka - tedy ve smyslu "účelného" rozhodování v rámci přizpůsobování se aktuálním podmínkám - o ní jistě uvažovat lze. Není však dosud jasné, nakolik jsou rostliny schopny při takovém rozhodování zohledňovat rovněž "vzpomínky", tedy svou minulou zkušenost.



Slzy

9. října 2015 v 11:31 | Iveta Brázdová |  Podzimní květy


Slzy


Do květu rudé růže
spadly slzy docela jemně
Na lístcích spočinuly
jak krůpěje rosy
když kráčíme bosi
loukou ranní

Volaly ke mně
maličké žluté afrikány
že světlo denní
mají v sobě
aby se smály

i v dešti když kapky
smutku nás tíží
zvedají svoje hlavy k nebi
a pro nás kvetou
tak pozdně
aby v nás dotek štěstí
zanechaly



V dešti

9. října 2015 v 11:17 | Iveta Brázdová |  Podzimní květy





V dešti


V slzách se topí
podzimní květy
když déšť je kapkami skrápí
nejsou smutné
jakoby ožily ještě
podzimní vláhou deště

Ocúny hlavy své sklonily
Však květy slunečnic hrdě
se k nebi vypínají
Jediné co na světě mají
je kvést dokud
lidské ruce
a nebo mráz
plynutí v květech nezastaví




Lekníny na podzim

9. října 2015 v 11:01 | Iveta Brázdová |  Lekníny



Lekníny na podzim


Ještě si na chvíli
lekníny složily
svoje hlavy
do listů ležících
v rybníce na hladině

Brzy však klesnou ke dnu
aby tam ležely celou zimu
Bez hnutí budou spát tiše
až do jara kdy znovu probudí se

k životu který Slunce
v rostlinách jarních vyvolá
Nebude smutku více
když vykvetou znovu na rybníce

růžové žluté i bílé lekníny tiché
aby nás těšily novým květem
ve kterém všechno krásné
teprve z poupěte znovu začne




Vůně podzimu

6. října 2015 v 10:54 | Iveta Brázdová |  Básničky



Vůně podzimu


I kámen v lese
ustrne se
i když netuší
proč lístek malý
skončil v jehličí






Tajemné síly podzimu
chystají totiž stromy na zimu
Ve stromech ale život rozproudil se
dík vláze podzimu
obráží mrtvé pařezy





a barva jehličí
ze žluté znovu
podobá se zeleni





růžičky vykvést nelení
takže je vůně podzimu
na plotech zcela nevšední




Poránu

5. října 2015 v 10:19 | Iveta Brázdová |  Básničky



Poránu plaché květy růží
slzičky ronily dech se mi úžil

Podzimní smutek v růže se položil
a ve mně svoji nostalgii rozmnožil

nevnímám krásu květů co ještě chvíli
se snaží být krásné než zima zesílí

a květům krutě hlavy utne
bude to jako vždy smutné

Vzdychaly květy za mříží
málokdo dneska se ohlíží

Léto je dávno pryč nenávratně
a květy které na podzim ožily
ještě se radují z krásy své chvatně
střádají chviličky které prožily
a byly šťastné



Rozespalá slunečnice

5. října 2015 v 10:07 | Iveta Brázdová |  Básničky





Rozespalá slunečnice



Ještě si poránu slzy suší
netuší bláhová že jí sluší
Srdíčko z lístku nad hlavou má
komu ho asi celičké dá?

Lístečky žlutými
tajemně svítí mi
a já se na ni dívám
vidím co sama skrývám

Smutek se jako kapky
přes den vytratí
čas ten má na vše léky
a smutek v radost obrátí

Květy nám posvítí
a pak zvadnou
Musíme dojíti
na konec jednou



Na rýmu květinu

2. října 2015 v 21:20 | Iveta Brázdová |  Bylinky



Na rýmu květinu



Na rýmu květinu
hledám na internetu

Rýmovník pomůže
odlehčit potíže

Musím hned zítra
pro něj se vydat

Snad i mně pomůže
na smutek od růže

která mi zase zvadla
Sama bych neuhádla

jaký lék pomáhá
na rýmu která nepřestává

Na rýmu básníka
ležela plastika

s koláží podzimu
skočila na rýmu

a byla bitka
která se vidí zřídka

Rýmovník nemáme
A proto smrkáme

do bílých kapesníků
Zjara si rýmovník
zasadím do květníku




-----------------



http://www.zahrada-centrum.cz/clanky/nahled/154-na-rymu-je-rymovnik



rýmovník čili moud nebo molice

Na rýmu je rýmovník




Až by se chtělo říci: zapomeňte na kapesníky, neshánějte žádné nosní kapky, pěstujte rýmovník. Vždyť informace, které provázejí rostlinu lidově zvanou rýmovník, znějí téměř zázračně. Stačí prý utrhnout lístek, rozemnout jej lehce mezi prsty a čichnout si k němu. Škoda jen, že v zimních měsících, kdy rýmy řádí nejvíce, bývá tak obtížně k sehnání.

panašovaná varianta bývá ozdobou truhlíkůKdyby účinky rýmovníku byly opravdu tak úžasné jak bývá zmiňováno, nejspíš by se sazeničky prodávaly rovnou v lékárnách. Rýmovník obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň bývá užitečný i jako přírodní repelent - dokáže odpuzovat mouchy, komáry. Bohužel, ne s každou rýmou si rýmovník poradí, podobně jako Rýmovník aneb rýmovní slovník Jaroslava Antonína Puchmajera, vydaný v roce 1824, nezaručil žádnému básníkovi úspěch čtenářů.
Rýmovník (Plectranthus) má hned celou řadu přezdívek. Narazíte na něj pod označením mexický nebo řecký eukalypt, kubánské oregano, moud, molice. Rostlina patří do čeledi hluchavkovitých. Rod Plectranthus tvoří 350 jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin, které se pěstují pro listy i květy. Svůj původ má v teplejších částech Afriky, Madagaskaru, Asii, Austrálii a na tichomořských ostrovech.
Jako rýmovník bývá nejčastěji označován druh původem z Austrálie - Plectranthus argentatus. Poznáte jej podle stříbřitě ochlupených stonků s hustě rostoucími vejčitými listy o délce 5-11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. Ve své domovině roste moud jako vzpřímený až rozrůstavý stálezelený keř, u nás se nejčastěji pěstuje jako pokojová rostlina, která se snadno množí řízkováním. V létě jej můžete umístit do zahrady, na balkon či okenní parapet. Dalším druhem, který se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování, je moud purpurový (Plectranthus purpuratus).
Asi nejrozšířenějším druhem moudu je Plectranthus forsteri (někdy též uváděný jako Plectranthus coleoides), divoce rostoucí ve Východní Austrálii, na Fidži a v Nové Kaledonii. Nejspíš jste ho mnohokrát viděli, jen si nevybavíte jeho jméno. Ano, je to právě ta rostlina, která efektně zdobí truhlíky svými i přes metr dlouhými převislými šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Dobře se snáší s pelargoniemi, petuniemi i dalšími kvetoucími rostlinami. Má i české názvy, ale nejsou mezi lidmi běžně zažité: molice vroubená či moud pochvatcovitý.

Plectranthus - moud, molice - bývá ozdobou truhlíků